Jan Hřebejk

Týden s... českými herci a filmaři



Krásné období nyní prožívá režisér Jan Hřebejk. Minulý týden slavil devětatřicáté narozeniny a na filmovém festivalu v Karlových Varech měl premiéru jeho nový film Kráska v nesnázích. Největší radost má však z narození prvního syna. Otázky na tohle téma ale odmítá. "Neptejte se mě na to, prosím. To je privátní záležitost, kterou nebudu rozmělňovat tím, že o ní budu vyprávět do novin. Mě dojímá, když to prožívám, ale je to slovně tak nepřenosný zážitek, že bych ho jenom degradoval. Moje rodina je můj poklad, o který se nechci dělit," vysvětluje s omluvným výrazem ve tváři.



* Dobrá. Zkusíme tedy jiné téma. Sedíme ve vinárně Bokovka, jejímž jste spolumajitelem. Dal jste se tedy na podnikání?



To není moje, jsme tu s kamarády jen v pronájmu. A podnikatel taky nejsem. Je to vinotéka, kterou jsme si vymysleli, když jsme se s přáteli po různých bytech scházeli na víno, které si vozíme z cest po světě. A o radost z toho posezení a pokecání u vína jsme se chtěli s někým podělit. Proto máme Bokovku.



* Považujete se za odborníka přes víno?



Ne, já jsem poučený amatér. Opravdové víno jsem začal poznávat ještě na gymplu, kdy jsme se spolužáky jezdili do Mikulčic. Tam se tehdy pilo úplně něco jiného, než se dalo sehnat v Praze. Tam jsem absolvoval první školení. Víno jsem pil dál a postupně se z toho stal koníček na celý život.



* Pijete víno raději než pivo?



Pivo piju k jídlu a na žízeň. Víno je pití k povídání. U piva se dá taky dobře povídat, ale nedá se kecat přímo o něm. To už není zajímavý. Když otevřete lahev vína z Itálie, můžete se bavit o tamní kuchyni, lidech a cestování a postupně se dostanete i k dalším tématům. To mě na pití vína hrozně baví.



* Taky se občas po víně opijete?



Je rozdíl opít se a opít. Je mi skoro čtyřicet a asi už nehrozí, že bych někde blinkal za rohem. Ale stane se, že někdy toho vypiju víc.



* Jste ochoten si koupit archivní lahev třeba za pět tisíc?



V našem malém klubu vinařů nejsem ten, kdo by se do takové investice pouštěl. Jsem spíš konzument. Malý archiv vín sice mám, ale mnohatisícové položky tam nejsou. Ono se dá výborné víno koupit i za mnohem méně peněz. Já na nějaké zřizování prvotřídního archivu nemám znalosti ani trpělivost.



* Ve vaší vinárně se nekouří. Proč?



To je dohoda všech, kteří tu máme nějaký podíl. Mělo to důvody dva: morální a ekonomický. Jednak do vinného baru cigareta nepatří, jednak bychom museli kupovat novou vzduchotechniku. Abychom kvůli deseti stolkům dávali do hospody klimatizaci za milion, nám přišlo zbytečné. Aspoň nám druhý den nebude smrdět oblečení.



* Na karlovarském festivalu měl premiéru váš nový film Kráska v nesnázích. Jezdíte tam rád?



Karlovarský festival mám rád a je zajímavé sledovat, jak se z něj v posledních letech stala uznávaná přehlídka. První signál pozitivních změn nastal dva roky předtím, než do funkce prezidenta nastoupil Jiří Bartoška. Tehdy se v rámci sekce Sedm statečných, která představovala díla světových nezávislých tvůrců, promítaly filmy třeba bratří Coenů nebo Jima Jarmusche. To jsou dnes světově proslulí režiséři. Po příchodu Jiřího Bartošky a programové ředitelky Evy Zaoralové karlovarský festival nabral takový šaramantně kvalifikovaný ráz. Je to festival, který má svoji tvář, kvalitu a navíc se koná v prostředí nádherného města.



* Jezdil jste do Varů už jako student FAMU?



Poprvé jsem tam byl v roce 1986, ale potom jsem tam moc nejezdil. Karlovarská přehlídka se totiž střídala s festivalem v Moskvě. Když bylo ve Varech volno, tak se tam konal největší světový festival filmových škol Cilect. To byl na svoji dobu ohromně svobodný podnik.



* V jakém směru svobodný?



V tom, že si policajti dávali pozor, aby ve tři ráno na ulici nezmlátili zpívajícího člověka -druhý den by se mohlo zjistit, že je to americký student. Díky velké mezinárodní účasti to bylo hodně uvolněné. Pamatuju si na debatu, kdy jsme řešili, jak východoněmeckou a západoněmeckou delegaci ubytují v jednom pokoji a oni tam mezi sebou postaví zeď, pak se ožerou a celou ji rozmlátí. Vtipné taky bylo, když nynější proděkan FAMU Martin Čihák tehdy objevil pána, který vypadal jako Karel Marx -ten do Karlových Varů jezdil a má tam svoji bustu. No a Martin s tím pánem natočil smyšlenou vizi, jak Karel Marx vystoupí z té busty, jde a skončí před budovou Okresního výboru KSČ, kde holí vztekle mlátí do dveří.



* To mělo za socialismu určitě nějakou dohru...



Skončilo to tak, že za pár dní přišla tehdejší proděkanka s otázkou: "Co to mělo znamenat s tím panem Dvořákem?" My jsme pochopitelně nevěděli, jakého pana Dvořáka má na mysli. Nakonec se zjistilo, že pán, co vypadá jako Marx a kopal do dveří OV KSČ, byl onen pan Dvořák - tehdy jediný karlovarský chartista a aktivní disident, který se na podobných akcích ochotně podílel. Nechci na to vzpomínat se sentimentem, ale bylo možné si tam užít beztrestnou legraci. Mezi studenty ze svobodného světa by vypadalo trapně, kdybychom se tam chovali jako vzorní svazáci. FAMU tehdy byla takový ostrůvek pozitivní deviace.



* O čem je váš nový film Kráska v nesnázích?



Je to jednoduchý příběh o ženské, která odejde od svého manžela, nastěhuje se ke své mámě, která žije ještě s horším chlapem, a do toho potká pána, který je na ni hodný. Diváci by asi neměli čekat komedii plnou gagů, ale přesto tam jsou místa, kde se člověk zasměje. Je to hodně emocionální a postavené na prokreslenosti postav. Jeho největší síla je v hereckých výkonech Anny Geislerové, Jiřího Schmitzera, Josefa Abrháma nebo Jany Brejchové. Pro tu to bude velký filmový návrat. Myslím, že životní role je to i pro Jirku Schmitzera.



* Scénář počítal s těmito herci?



My jsme s Petrem Jarchovským nikdy nepsali filmy tak, že bychom role psali hercům na tělo. A když jo, stejně jsme to změnili. V Krásce v nesnázích jsme u role Josefa Abrháma, který má vztah s Annou Geislerovou, udělali tak razantní změnu, že jsme ho obsadili skoro na poslední chvíli.



* Kdo měl jeho postavu původně hrát?



Nabídli jsme to Csongoru Kassaiovi, který hrál prchajícího Davida ve filmu Musíme si pomáhat, ale ono to nějakým způsobem nefungovalo. Na jedné pánské jízdě v Toskánsku jsme se shodli, že problém není v tom, že bychom tu roli špatně obsadili, problém byl, že tam chyběl větší věkový rozdíl mezi ním a Annou. Chtěli jsme udělat postavu člověka, který má charakter, tvrdost, šarm a přitom působí laskavým dojmem. Když jsme si takhle jasně stanovili její rysy, změnili jsme to na Josefa Abrháma.



* Jakému z vašich filmů se Kráska v nesnázích nejvíc podobá?



Protože je to současný film, tak Horem pádem. Ale vzhledem k té průzračnosti a jednoduchosti příběhu má blízko i k Musíme si pomáhat.



* Ve filmu zní hudba písničkářky Radůzy a zpěváka jedné z nejúspěšnějších irských kapel, The Frames, Glena Hansarda. To byl váš výběr?



Chtěl jsem, aby skladby Radůzy provázely film a aby v něm zároveň také hrála. S Radůzou jsme se dohodli, ale ten záměr nevyšel zcela, protože jednu věc jsem podcenil. Chtěl jsem, aby šansony Radůzy tvořily protiklad k příběhu hlavní hrdinky. To je totiž ženská, která je úplným opakem toho, co Radůza zpívá a reprezentuje. Ale nebylo to dost zřetelné. Zachoval jsem dvě její věci a přidal jsem navíc ještě Glena Hansarda, kterému vděčím za nádherné písničky.



* Jak jste na něj narazil?



Jednou mě Martin Zbrožek řekl, ať přijdu na Dobešku, že tam bude hrát kluk, který dobře drhne kytaru. Tak jsem tam šel a stal jsem se svědkem něčeho, co jsem moc nechápal. Glen Hansard s Markétou Irglovou tam odehráli tak neuvěřitelně příjemný koncert, že ho moje žena označila jako nejlepší koncert svého života. Bylo to mimo všechny kategorie. Tak jsem se známého zeptal, kdo to vlastně ten Glen Hansard je. A on mi odpověděl, že to je lídr z kapely The Frames. To je skupina, která rok zpátky v Dublinu vyhrála cenu za nejlepší irskou desku roku. Oni doma předstihli i U2. Nakonec jsme se s Glenem seznámili a pozval jsem ho na chatu. Tam jsme se domluvili, že mu na dva dny zaplatíme špičkové studio a z toho, co nahraje, budeme moci do filmu použít dvě písničky. Glen za těch pár dnů nahrál celé album, které se jmenuje The Swell Season a my jsme písničky nakonec použili celkem čtyři.



* Jaké ambice máte s Kráskou v nesnázích?



Chtěl bych, aby na ni chodili lidi, aby herci, kteří tam hrají, dostali nějaké ceny a aby se film podařilo prodat i do zahraničí.



* Myslíte, že ho zahraniční diváci pochopí?



Určitě. Je to jednoduchý příběh, na kterém není co nechápat. Podobný se může ve skutečnosti odehrát u nás, stejně jako kdekoliv jinde. Našemu americkému prodejci se to líbí. Je to takový noblesní padesátiletý pán, který miluje cizojazyčné filmy. O Anně Geislerové napsal, že má šarm Grety Garbo.



* Mluvil jste o pánské jízdě v Toskánsku. Jak taková jízda vypadá?



Sebereme se s Petrem Jarchovským a Alešem Březinou a vyrazíme.



* Jedete s batohem a spacákem?



Je to masňáčtější. Většinou je to tak, že se ubytujeme v nějakém penzionku a děláme výlety po okolí. Občas se zdržíme i u jednoho přítele, který tam má dům. Je to Ital, takový sedmdesátiletý mladík. Právě on byl inspirací, která nás dovedla k obsazení Josefa Abrháma.



* A co si v Itálii koupit dům a trávit tam víc času. To by vás nelákalo?



Myslíte jako Sting nebo George Clooney? To bych bral, ale musel bych na to mít peníze. George Clooneyho se v nějakém časopisu ptali na radu, kterou by dal lidem. Odpověděl, že všem může doporučit, aby si koupili dům v Toskánsku. S tím souhlasím.



* Před nedávnými volbami jste veřejně podpořil KDU-ČSL. Proč?



Oslovili mě a já souhlasil, protože mi jsou názorově blízcí. My vždycky byli katolická rodina, která přispívala na nějakou charitu. Udělal jsem to napůl z politického přesvědčení a napůl z rodinné tradice. Možná i proto, abych mámě udělal radost. (smích) Bohužel to ve volbách k nějakému zázračnému výsledku v Praze moc nepomohlo.



* Mnoho známých lidí, které politické strany oslovily, se od podobných projevů distancuje s tím, že nechtějí být s politikou vůbec spojováni. Vy to takhle nevnímáte?



Já bych na to neplival. Lidé se mají chovat angažovaně. Říct svůj názor a nebát se protestovat, když se jim něco nelíbí. A nemusí to být jen v období totality nebo jiném rozhodujícím okamžiku. Ale chci zdůraznit, že z podpory KDU-ČSL nic nemám. Už jsem se setkal i s názorem, že to dělám pro peníze nebo vliv. To je nesmysl.



* Jste spokojen s výsledkem voleb?


Ne. Ale taky z toho nejsem nějak zhroucený. Z mého osobního pohledu je nejhorší to, že volby strašně nahrály Paroubkovi, který bez jakékoliv odpovědnosti teď může provádět svou destruktivní a urážející politiku.