Krize českého vinařství? Ale kdeže

Firmě se totiž podařilo přesvědčit Čechy, že její šumivá vína chutnají nejlépe s čerstvými jahodami. "Letošní jahody jsou dokonale vyzrálé, sekty jsou z výborného ročníku. Zkrátka jedinečná záležitost," tvrdí generální ředitel "Bohemky" Josef Vozdecký.


HN: Čas zrajících jahod spojujete s marketingovou podporou prodeje sektů už několik let. Má jahodová reklama viditelný výsledek?

Určitě. Nejvíce prodáváme na konci roku a pak v létě. Za minulého režimu k prodejním vrcholům patřilo ještě březnové MDŽ. Nyní tento svátek zčásti nahrazuje Den matek, což je ale přece jenom spíše pěkná rodinná oslava, sekt se tam tak výrazně nepopíjí.

Svatý Valentýn je v plenkách a nedaří se nám ho marketingově "rozpumpovat". A tak se ukázala jako nejlepší kombinace začátku léta, zrajících jahod a sektu. Oproti období, kdy jsme tuhle marketingovou akci nedělali, vzrostl náš prodej zhruba o patnáct procent.



HN: Čím to je, že lidé pijí v době horka i více alkoholu? Žízeň tím nehasí...

V této době nejde o žízeň, ale asi je to spíše tím, že si lidé v létě najdou víc času na pohodu a odpočinek a k těm sekt určitě patří.


Střední vinaři mají jen malou šanci, že přežijí


HN: Pocházíte z vinařské rodiny, vinařství jste i vystudoval a celý život neděláte nic jiného. Není to pro manažera stereotyp?

Myslím, že není, i když o každém rozhodnutí asi přemýšlím víc, než by přemýšlel někdo jiný. Ale žádného svého rozhodnutí jsem nikdy nelitoval.

Až nedávno jsem si uvědomil jednu nevýhodu toho, když se živíte tím, co vás baví, když práce se stane koníčkem: život člověku strašně rychle uteče.

Nikdy mi nebyla v práci dlouhá chvíle, nekoukal jsem, kolik už je hodin a jestli už nemám jít domů.



HN: Dnes se řadě vinařů nevyplatí starost o vlastní vinohrad a hrozny často jen nakupují. I cena vykupovaných hroznů hodně klesla a dováží se obrovském množství laciného vína ze zahraničí. Nastala krize českého vinařství?

Vinice je náročná záležitost - na čas, vědomosti i peníze. Vždy se říkalo, že Česko je tak z padesáti procent schopno se samo zásobit.

Při současném nárůstu spotřeby vína zhruba na osmnáct litrů na hlavu tento poměr klesl asi na čtyřicet procent a zbývajících šedesát procent se dováží. Tlačí se k nám tradiční vinařské evropské země, ale i mimoevropské státy.

A naše nynější situace je složitější i kvůli tomu, že jsou v původních zemích unie dotace vyšší a dostupnější než v Česku.



HN: Lze tedy mluvit o krizi vinařství v Česku, jak situaci letos označili vinaři při svých protestech?

Přineslo to určité komplikace, ale pro ty, kteří se včas připravili, v tom problém nevidím. A nikdy bych neříkal, že Česká republika prožívá krizi vinařství.

Samozřejmě je tady tlak a obrovská konkurence. Ale při vstupu do unie jsme s tím museli počítat.

Navíc bylo jasné, že se rozšiřují vinice na Novém Zélandě, v Kalifornii, Austrálii, Chile, jižní Africe. A že tam jsou pro vinice ještě příhodnější podmínky, takže tam lze vyprodukovat hrozny a víno při nižších nákladech než u nás.



HN: Řada hlavně malých vinařů to vidí jinak. Gigant na trhu, jako je Bohemia Sekt, dokáže čelit laciné konkurenci snáze než menší firma.

Trvám na tom, že krize tomu ještě říkat nejde. Samozřejmě takový ten pohodlný vinohradnicko-vinařský přístup, jaký tady v minulosti leckde byl, už neobstojí.

Když jsme my velcí zpracovatelé hroznů museli vinaře prosit a přeplácet se navzájem, taková doba je po našem přistoupení do unie už pryč. Cena našeho vína musí být srovnatelná s nakoupeným ze zahraničí.

Ale jsem si vědom toho, že to je v nynějších podmínkách složité. U nás totiž nejsou srovnatelné dotace, jaké dostávají vinaři například v Rakousku.

Tohle složitější období musíme prostě chytře přežít a v horizontu tří nebo pěti let musí dojít k vyrovnání dotací v rámci všech zemí unie. Jsem přesvědčen, že moravští a čeští vinaři si to vyřídí.



HN: Mluvil byste stejně, kdybyste byl v situaci malé nebo středně velké vinařské firmy?

Můj názor je takový, že přestane být místo pro středně velké vinaře. Oni se musí nějakým způsobem spojit, aby mohli té silné konkurenci čelit. Vinařství s produkcí řekněme kolem miliónu litrů se musí spojit s někým dalším nebo větším, vytvořit společný distribuční systém a podobně. Přes řetězce nebo větší prodejce tihle malí nemají šanci uplatnit svoji produkci.



HN: Takže na českém trhu jednou zůstanou jen drobní soukromí vinaři a pak velké spojené koncerny?

Velká vinařství a malé rodinné firmy. Střední stav to bude mít čím dál těžší.



Manažer, který nezvýší tržby dvojnásobně, končí



HN: Říká se, že u vlastníka firmy Bohemia Sekt - nadnárodního koncernu Dr. Oetker - má klid jen takový management, který dokáže za deset let zdvojnásobit tržby. Platí to i pro vás?

Je to podnikatelská zásada, které ve skupině platí. A tedy i pro nás. Ano, musíme za deset let zdvojnásobit obrat. Jakkoli - stávajícími produkty, novými produkty, distribuovanými produkty nebo akvizicí. Ale musí to být akvizice jen za vlastní peníze.



HN: Vy jste využil všechny tyto způsoby?

Všechny. Daří se zvyšovat vlastní prodej i akvizice.



HN: Je zajímavé, jak se v poslední době promíchalo zaměření firem - lihovarnická jednička Stock prodává víno, vinařská jednička Bohemia Sekt zase lihoviny. To je další nutnost pro zvýšení obratu?

To, jak se globalizuje obchodní prostředí, Tesco vyměňuje obchody s Carrefourem a podobně, tak i dodavatel musí být silnější a komplexnější, aby měl vůči řetězcům lepší vyjednávací pozici. Konkrétně mít víno, sekt i lihoviny v dobrém distribučním systému dělá z firmy komplexnějšího dodavatele.



HN: Vaší největší akvizicí byl loňský nákup společnosti V & S - někdejšího Dynybylu, výrobce značek, jako je Pražská vodka?

Srovnal bych to s naší dřívější akvizicí společnosti Víno Mikulov. Díky nákupu firmy V & S jsme ale výrazně posílili, teď jsme u nás největším výrobcem a distributorem vodek a zhruba šestým v pořadí mezi výrobci a distributory lihovin.



HN: Lihoviny teď vyrábíte ve svých nově vybudovaných provozech. Kdy se vám celá tato investice vrátí?

Do sedmi let. Je to krátký termín, ale potřebujeme vydělat na nějakou další akvizici. Globalizace pokračuje.



Zatím jsme si zažili málo reálného kapitalismu



HN: Sledujete politiku? Je pro vás důležité, jestli sestaví vládu Paroubek, nebo Topolánek?

Jako manažer to musím sledovat. Ostatně tamhle na zdi mám fotku s Václavem Klausem ještě z doby, kdy byl ministrem financí. Preferuji spíše pravicové vidění.



HN: Čím to podle vás je, že pravice až tak výraznou převahu nakonec v parlamentních volbách neměla?

Asi jsme u nás přeskočili období takového reálného kapitalismu, žilo se pořád hodně dobře sociálně. Škoda, že jsme nezažili více onoho reálného kapitalismu. Místo toho jsme měli celkem dobře zabezpečené nezaměstnané, štědrou sociální podporu. Různé sociální dávky tak využívají i lidé, kteří si je ne vždy zaslouží.



HN: Přes "sociální žití" se ale české ekonomice poměrně dobře daří.

Přestože za takových podmínek dosahujeme dobrých výsledků, mohlo to být ve skutečnosti ještě o něco lepší. Říkat si, že jsme o něco úspěšnější než Slováci? To přece ještě nic neznamená.



Josef Vozdecký (61)

Vozdecký nastoupil do bývalých staroplzeneckých Českých vinařských závodů jako technolog na konci šedesátých let. V roce 1991 se stal generálním ředitelem, v čele firmy stojí dosud.

Firma majetkově ovládá osm společností, patří jí například značky Víno Mikulov nebo Chateau Bzenec. Vyrábí také lihoviny.

Vozdecký je ženatý, má dvě děti a dvě vnoučata. Vinařství studoval na učilišti, střední i vysoké škole.

Miroslav Petr