Bujaré a pestré Mikulovsko

POZVÁNKA. Máte rádi dobré moravské víno? Jste příznivcem lidové hudby nebo barokní architektury? Vše najdete na Mikulovsku, v kraji vinic a stále dobré nálady místních obyvatel. Můžete se zde podle libosti toulat krásnou přírodou, lenošit, či navštěvovat památky, kterých je tu víc než dost.

Některé mají za sebou docela pohnutou minulost, třeba hned zámek v Mikulově. Vypálili ho husité, za švédské okupace sužovaly obyvatele hlad i mor. Napoleonovo vojsko sem na začátku 19. století zavleklo tyfus. A mimochodem sám 'velký malý' Bonaparte v prostorách zámku vyjednal mírové podmínky po vyhrané bitvě.

Za nejvýznačnější místní osobnost je obecně považován František z Dietrichstejna, od r. 1598 kardinál a olomoucký biskup, jenž přestavěl hrad na moderní zámeckou rezidenci, z níž řídil po Bílé hoře osudy našeho národa.

Na počátku sedmnáctého století pak přivedl do města kapucíny a po vzoru italského Loreta jim postavil chýši na sošku Panny Marie, která se záhy stala cílem křesťanských poutníků celé Evropy.

Nedaleko je i rozlohou malá - ovšem významem obrovská - obec Dolní Věstonice, kde v roce 1925 objevil profesor Absolon světoznámou plastiku Věstonické venuše, menší figurku z pálené hlíny. Ta se stala naprostým unikátem, nejstarším svého druhu na světě, její nález navíc přepsal dějiny vědy, do té doby se totiž předpokládalo, že v paleolitu (20- 30.000 let př. n. l.) keramika ještě neexistovala. Tuto sošku sice - vzhledem k nevyčíslitelné historické ceně - obdivovat ve zdejším Archeologickém muzeu zrovna nelze, předmětů hodných zájmu je v něm přesto dost.

Na kopci kousek nad obcí leží - vlastně spíš stojí - hrad Děvičky, a i když cesta k němu dá tělu pěkně zabrat, odměna v podobě takřka panoramatického výhledu stojí za to, jde vskutku o úchvatnou podívanou. Díky strategickému postavení byl dominantou kraje už od roku 1222, kdy o něm nacházíme první zmínky.

Bohužel od třicetileté války, kdy ho vypálili Švédové, už nezískal nikdy zpět svůj význam a chátral, takže zajisté z bohatě vybavených a zdobených vnitřních prostor se nedochovalo prakticky nic.

Po prohlídce pamětihodností či toulkách přírodou většina turistů určitě přivítá odpočinek. Pro něj je jako stvořené vodní dílo Nové Mlýny. Jde vlastně o soustavu tří přehradních nádrží ze sedmdesátých let minulého století. Jejich úkolem bylo hlavně zamezit takřka každoročním záplavám.

Vzhledem k pohostinnosti zdejších obyvatel je nutné počítat i s tím, že se 'exkurze' protáhne až do svítání. Nebo alespoň do hodně pozdních nočních hodin. Jelikož se však s touto eventualitou předem počítalo, vede stezka místy, kde nehrozí žádné nebezpečí. Jedinou hrozbou pak může být spánek na čerstvém vzduchu.

'Vzhledem k pohostinnosti zdejších obyvatel je nutné počítat i s tím, že se exkurze protáhne až do svítání.'


JAN JANULA