Víno patří k několika zemědělským komoditám od pradávna značně regulovaných. Důvodem je vysoká pracnost výroby, čemuž vždy odpovídala i cena vína. Kvůli tomu se víno od dávnověku padělalo. A protože panovník chtěl mít ve své zemi pořádek, aby nepřicházel o své příjmy, začaly vznikat vinařské předpisy.
Prvními z nich byla tzv. horenská práva. Ta sloužila k tomu, aby král, feudál, majitel vinice i dělník na vinici a konzument vína měli zaručena svá práva. Horenská práva sloužila například i k tomu, aby byl zloděj spravedlivě potrestán – například peněžitým trestem, useknutím prstu, ruky nebo i hrdelním trestem – v závislosti na míře provinění. Za tím účelem byly ustanoveny i speciální horenské soudy a nejvyšší horenský soud pro všechny vinařské obce na Moravě.
Souběžně existovala i řada královských nařízení. V roce 1325 český král Jan Lucemburský nařídil, že od sklizně do Velikonoc se mohou šenkovat ve městě Brně jen vína brněnských měšťanů. Jeho syn Karel IV. v roce 1358 nařídil zakládat vinice v okolí královských měst, a tedy i Prahy na všech jižně orientovaných svazích. Každý vlastník těchto pozemků měl začít s výsadbou do 14 dní. Pokud tak neučinil, byl pozemek pronajat tomu, kdo chtěl vinici vysadit. Kdo vinici vysadil, byl 12 let osvobozen od daní, 13. rokem odevzdával majiteli pozemku 1/10 úrody a králi 30 litrů vína z každé vinice. Po zjištění, jaké množství vína je dováženo, zakázal Karel IV. v roce 1370 nalévání dovezených vín v období od sklizně do 24. 4. každého roku. Roku 1497 vydal král Vladislav II. nařízení o povinné registraci všech vinic podle jednotlivých viničních hor a současně nařídil senzorickou kontrolu kvality vína prodávaného v Praze. Od roku 1526 bylo zakázáno míchání pražských vín s víny dovezenými. Ještě v 16. století bylo na území Prahy cca 700 ha vinic. Vinařství přitom patřilo v Praze k hospodářsky nejvýnosnějším povoláním.
Císař Rudolf II. zjistil daňové úniky z prodeje vinic a vína a v roce 1590 nařídil, že české víno pančované dovezeným vínem bude zkonfiskováno. Platnost jednotlivých horenských práv na Moravě ukončil císař Josef II. v roce 1784 vydáním jednotného „Všeobecného vinohorenského zřízení pro markrabství Moravské".
První vinařský zákon pro tehdejší země Koruny české byl rakouský zákon z roku 1907, na Slovensku platil první uherský zákon z roku 1908. Tyto zákony v malých obměnách přežily celé období Československé republiky, to znamená, že platily jiné předpisy v Čechách a na Moravě a poněkud jiné na Slovensku a Podkarpatské Rusi. K zásadním změnám došlo až po roce 1948. Původní vinařský zákon byl v omezeném rozsahu přepracován do Československé státní normy (ČSN 56 7741), technického předpisu výrazně nižší právní úrovně. To se během následujících let samozřejmě projevilo i na kvalitě produkovaných vín.
Teprve v roce 1995 vznikl první novodobý vinařský zákon, v roce 2004 pak druhý, v souvislosti se vstupem ČR do EU. Předpisy EU jsou totiž nadřazeny národním předpisům a ty se jim musí podřídit.
Hierarchie z hlediska předpisů pro víno je následující:
Z hlediska historie se evropské vinařské právo vyvíjelo podle nařízení Rady (EHS/ES/EU) následovně:
(Odkazy na plné znění vinařského zákona, vyhlášek a evropské legislativy naleznete v sekci Vinařská legislativa.)
Vína, která podléhají zatřídění na Státní zemědělské a potravinářské inspekci (jakostní vína, vína s přívlastkem, jakostní šumivá vína stanovené oblasti, aromatická jakostní šumivá vína stanovené oblasti, pěstitelské sekty, jakostní perlivá vína a jakostní likérová vína), případně vína zatřiďovaná jednotlivými sdruženími V.O.C. (Vína originální certifikace) si lze zkontrolovat v aplikaci vytvořené Ministerstvem zemědělství ČR na www.zatridenivina.cz . Pokud si chcete ověřit původ a kvalitu vína, můžete si jednoduše zkontrolovat každou láhev pomocí vyhledávacího formuláře.
Vinařské novinky do schránky