Tuzemská vinařství procházejí zásadní proměnou. Rostoucí zájem o bio vína motivuje vinaře k zavádění konkrétních opatření, která nejen snižují uhlíkovou stopu, ale podporují i dlouhodobou udržitelnost celého odvětví. Od biodynamického pěstování po technologické inovace – vinaři hledají způsoby, jak chránit planetu a současně posílit svou konkurenceschopnost. Jaké konkrétní kroky podnikají a jaké výsledky jim přinášejí? Pojďte s námi nahlédnout pod pokličku ekologických výrobních procesů.
Jedním z efektivních způsobů, jak vinaři mohou snižovat svou uhlíkovou stopu, je práce s půdou a její schopností vázat uhlík. Vinné sklepy Kutná Hora vsadily na inovativní metodu zachytávání uhlíku v půdě. „Spalujeme organický materiál, který není vhodný ke kompostování, a přeměňujeme ho na biouhel. Ten pak smícháme s kompostem, což zvyšuje úrodnost půdy a zároveň dlouhodobě váže uhlík,“ vysvětluje Soňa Podholová, výrobní ředitelka vinařství. Tento postup nejen zlepšuje kvalitu půdy, ale také snižuje množství CO₂ uvolňovaného do atmosféry.
Na podobném principu pracuje i Vinařství Holánek, které se zaměřuje na obnovu půdy a podporu přirozené biodiverzity. „Na vinicích vyséváme směs 18 druhů bylin, které zachytávají uhlík v půdě a zároveň zlepšují mikroklima vinice,“ říká majitel Hynek Holánek. Tento přístup pomáhá vytvářet trvalý humus, schopný uchovat uhlík po stovky let. Kromě toho vinařství minimalizuje chemické vstupy a upřednostňuje mechanické zpracování půdy. „Výroba syntetických pesticidů a hnojiv je energeticky náročná a významně přispívá k emisím skleníkových plynů. Proto jsme přešli na biologické metody ochrany rostlin a snažíme se maximálně omezit používání chemie,“ dodává Holánek.
Inovativním řešením v oblasti udržitelnosti je také technologie jímání kvasného CO₂, kterou vyvinuli vědci z Mendelovy univerzity. V největším rozsahu ji v ČR využívá například Vinný dům. „Plyn získaný při kvašení moštu používáme k výrobě perlivých vín nebo ho prodáváme jiným firmám,“ vysvětluje majitel Vinného domu Dušan Černoch. Tento přístup nejen snižuje emise, ale umožňuje ekonomické využití vedlejších produktů výroby. „Naším cílem je nejen uhlíková neutralita, ale dokonce záporná uhlíková bilance,“ dodává Dušan Černoch.
Jakub Humaj z Mendelovy univerzity, který se zabývá inovacemi ve vinařství a vinohradnictví, zdůrazňuje, že zachytávání CO₂ může mít široké využití. „Pokud dokážeme oxid uhličitý z fermentace opětovně využít, eliminujeme emise, které by jinak unikly do atmosféry,“ říká Humaj. Tento model otevírá nové možnosti nejen pro vinařství, ale i pro další odvětví, včetně výroby udržitelnějších perlivých nápojů.
Podle Zbyňka Vičara, ředitele Vinařského fondu, má tato technologie potenciál i pro rozvoj národní značky perlivých vín „bublinky“. „Čeští vinaři mají skvělé podmínky pro výrobu perlivých vín, ale dosud jim chyběla silnější identita na trhu. Pokud dokážeme nabídnout ekologičtější alternativu k tradičním šumivým vínům, můžeme vytvořit nový trend a zároveň snížit dopady na životní prostředí,“ vysvětluje Vičar. Udržitelnost se podle něj stává klíčovým faktorem i pro spotřebitele, kteří čím dál více preferují produkty šetrné k planetě.
Významným faktorem uhlíkové stopy vína je i jeho balení. Jakub Humaj z Mendelovy univerzity upozorňuje, že skleněné lahve tvoří až 50 % celkových emisí vína, protože jejich výroba a přeprava jsou energeticky náročné. Řešením může být přechod na lehčí lahve. Alternativně se podle něj nabízí využití obalů, jako jsou bag-in-boxy nebo plechovky, jež jsou lehčí a méně zatěžují dopravu, a to zejména pro vína nižší jakosti. Tomáš Richter z EKOVÍN (spolku ekologicky integrovaných vinařů) však upozorňuje, že vinaři potřebují větší legislativní podporu. „Například kanadský trh již stanovuje hmotnostní limity pro skleněné lahve, což je trend, který se postupně rozšiřuje i do dalších zemí.“
Ačkoli ekologická opatření přinášejí vinařům řadu výhod, zavádění nových technologií je nákladné a legislativa často nepodporuje tento přechod. „Čeští vinaři mají zájem o ekologii, ale bez jasné finanční a legislativní podpory ze strany státu a dotačních programů je cesta k udržitelnějším postupům složitá,“ říká Richter z EKOVÍN.
Ekologické vinohradnictví a vinařství má přitom šanci zásadním způsobem přispět k uhlíkové neutralitě. „Klíčovým faktorem je jednoznačně edukace, kterou mimo jiné provádíme v rámci pravidelných školení vinařů pro přechod od integrované a konvenční do ekologické produkce,“ dodává Richter.
Další důležitou roli hrají i samotní spotřebitelé. Ti svým výběrem mohou přímo podpořit vinaře, kteří se vydali ekologickou cestou. „Více než kdy jindy je důležité kupovat místní vína označená značkou Vína z Moravy, vína z Čech. Nejenže jsou kvalitní, ale zároveň pomáhají chránit naši planetu,“ zdůrazňuje Zbyněk Vičar, ředitel Vinařského fondu.
Dovážená vína totiž urazí tisíce kilometrů, než se dostanou na váš stůl, a jejich přeprava významně přispívá k emisím skleníkových plynů. „Víno z Chile, Kalifornie nebo Austrálie putuje přes půl světa, což jeho uhlíkovou stopu výrazně zvyšuje. Naopak lokální vína tuto zátěž minimalizují a přinášejí nejen větší čerstvost, ale i udržitelnější alternativu,“ vysvětluje Humaj z Mendelovy univerzity.
Tomáš Richter z EKOVÍN k tomu doplňuje: „Hledejte certifikaci produktu, jako je Česká biozEBRA a evropský zelený Bio list. Tyto značky garantují ekologickou produkci a šetrný přístup k přírodě.“
Budoucnost ekologického vinařství však nespočívá jen v zavádění šetrných opatření, ale i v jejich dlouhodobé ekonomické udržitelnosti. „Pokud chceme skutečně udržitelné vinařství, musíme najít rovnováhu mezi ekologií a ekonomikou,“ doplňuje Vičar.
Čeští vinaři ukazují, že ekologické postupy a inovace mohou jít ruku v ruce s kvalitou. „Klíčové ale je, aby spotřebitelé pochopili, že výběrem lokálních vín neovlivňují jen vlastní zážitek, ale i budoucnost celého vinařství a dopad na životní prostředí,“ uzavírá Zbyněk Vičar.
Vinařské novinky do schránky