Charakter a přednosti moravských vín

Jaká jsou moravská vína? Bezesporu originální… I přes poměrně snadnou orientaci v moravských a českých vínech je až neuvěřitelná a ve světovém srovnání unikátní jejich rozmanitost. V České republice se pěstuje více než padesát odrůd, což zaručuje, že si to své oblíbené najde opravdu každý. Řada odrůd je navíc přímo na našem území vyšlechtěná, takže se jim zde také daří nejlépe a dávají zde ta nejkvalitnější vína. Mimořádnou pestrost oceňují rok co rok i degustátoři na vinařských soutěžích napříč celým světem.

Na našem území se obdobně jako v Rakousku a Německu ujal systém dělení vín podle kvality založený na cukernatosti vinného moštu. Čím lepší je rok, čím lépe se vinař o vinohrad stará, tím lépe dozrají hrozny, a tedy obsahují i více přírodního cukru. Výběr z hroznů je pak víno ze zralejších a cukernatějších hroznů než běžné jakostní.

Do chuti vína se výrazně promítá zejména „terroir“. Jde o specifické přírodní podmínky v kombinaci s odrůdovou skladbou a lidskou činností na jasně daném geografickém prostoru, který dělá víno z daného místa jedinečné a charakteristické.

V čem spočívají typické vlastnosti moravských vín? Svěžest, zrale a šťavnatě chutnající kyseliny, bohatost extraktivních látek, výrazné vůně jemných tónů, to vše v moravských vínech najdeme. Nestor moravského vinařství prof. Vilém Kraus k tomu již dříve řekl: „Aniž by byl potlačen základní charakter, spočívají přednosti moravských vín v jejich nesmírné rozmanitosti založené na velkém počtu pěstovaných odrůd. Rozmanitost je však usměrněna velkou členitostí území a dává jednotlivým, všude přítomným odrůdám výraz v konečném ztvárnění vín podle podmínek moravských bioregionů. To vylučuje fádnost vín z Moravy, provokuje to zvídavost, která nemůže být nikdy zcela nasycena.“

Podkapitola BIOREGIONY (Prof. Ing. V. Kraus, CSc.)

Bioregion lechovický zahrnuje Znojemsko, kde je ve význačných viničních tratích velmi teplé mezoklima s dešťovým stínem z Českomoravské vrchoviny, odkud občas sestupuje chladný vrchovinný vzduch a retarduje vegetaci. Pomalé zrání hroznů zvyšuje obsah aromatických látek primárního typu. Geologické a půdní podmínky dělí viniční tratě do typických rajonů. V rajonu znojemském to jsou horniny dyjského masivu s žulami a granitoidy, které jsou chudé na vápník, draslík a fosfor. Podmínky vyhovují hlavně odrůdám pro bílá vína. V popředí stojí Ryzlink rýnský a Sauvignon. Na jih od Znojma jsou mohutné návěje spraší vhodné pro Müller Thurgau, Rulandské bílé a nejrozšířenější Veltlínské zelené. V rajonu miroslavsko-krumlovském leží vinice na úzkém pásu Moravika s větším zastoupením břidlic, kde jsou podmínky pro Ryzlink rýnský, Veltlínské zelené, Rulandské šedé. V dolnokounické enklávě jsou tradiční modré odrůdy na neutrálních či kyselých půdách s užší, ale výrazně kořenitou chutí, zejména u známé kounické Frankovky. V hrušovanském rajonu s písčitými půdami se uplatní vedle Veltlínského zeleného i Ryzlink vlašský a Rulandské šedé.

Bioregion mikulovský je nejtypičtějším panonským bioregionem, v němž vystupuje z Mikulovské pahorkatiny Pálava jako bradlo tvořené jurskými vápenci, obklopené křídovými sedimenty a s místním zastoupením spraší. V sortimentu převažují odrůdy pro bílá vína. Vyšší obsah vápníku v půdách velmi teplých viničních tratí dodává bílým vínům zvláštní typ mohutné, ale jasně vyhraněné minerálnosti. To se hlavně uplatňuje u odrůd Chardonnay, Rulandské bílé a šedé, Ryzlink vlašský i Aurelius. Na hlubokých sprašových půdách se daří Veltlínskému zelenému, na štěrkovitých půdách, které se vyskytují místně mezi Dunajovickými vrchy, jsou vhodné modré odrůdy. Směrem na východ se táhne Valtická pahorkatina s hlinitými půdami pro širší odrůdové spektrum. Ta pak přechází v pískovou plošinu Bořího lesa, kde se uplatní Ryzlink rýnský, Rulandské bílé a modré odrůdy.

Rozsáhlý bioregion hustopečský zabírá krajinu hustopečsko-kyjovské pahorkatiny a výběžků Ždánického lesa i oligocenních Chřibů. Je to pahorkatina na vápenitém flyši a na spraších. V bioregionu dochází k mísení prvků panonských a karpatských. V jižní části vystupují z roviny Dolnomoravského úvalu svahové polohy, táhnoucí se podél úseku dálnice Brno - Břeclav, které jsou omývány akcelerujícími teplými větry. Na hlinitých a sprašových půdách tu jsou výborné podmínky pro Veltlínské zelené, Ryzlink vlašský, Rulandské bílé, Tramín a pro bohatý sortiment modrých odrůd. Uvnitř pahorkatiny je vyšší nadmořská výška a chladnější mezoklima zvýrazňuje obsah kyselin ve svěžích bílých vínech, zvláště z odrůdy Müller Thurgau. Bioregion zahrnuje vinice Hustopečska, Velkopavlovicka, Mutěnicka a Kloboucka. Oproti ostatním bioregionům jsou tu dlouhou tradicí výsadby modrých odrůd pro červená vína, zejména Frankovky, Svatovavřineckého a Modrého Portugalu. Bývala tu kolébka červeného vína „Slovácký granát" z Frankovky a Portugalu. Kvalitu červených vín podporuje vysoký obsah hořčíku v tamních půdách. Na spraších tu dlouho kralovalo Neuburské a Rulandské bílé.

Do bioregionu dyjsko-moravského patří nížinná část Podluží s teplým, suchým podnebím a častějšími inverzemi. Písčité půdy rovin jsou vhodné pro modré odrůdy Zweigeltrebe, Modrý Portugal, Frankovka a Cabernet Moravia. Na krátkých svazích jsou podmínky pro Ryzlink rýnský, Sauvignon i burgundské odrůdy.

Do bioregionu hodonínského patří nížinné části východního Mutěnicka a rovinaté území na jihu Bzenecka a Kyjovska. Nad rovinami, které ohraničuje na východě tok Moravy, se zvedá vyvýšenina Náklo s viničními svahy Dubňan, Vacenovic a Milotic. Severněji ležící části patří do bioregionu ždánicko-litenčického, ovlivněného geomorfologií karpatské soustavy. Je to oblast bílých vín s jemnými aromatickými látkami primárního typu. Dobrou kvalitu odrůdových vín tu vždy dával Ryzlink rýnský známý na Bzenecku pod jménem Lipka. Kromě odrůdy Müller Thurgau sem patří i Rulandské bílé a šedé a pro výrobu vín červených Rulandské modré. Do stejného bioregionu patří i vinice na Uherskohradišťsku, kde však již zaniká oteplující vliv jižněji položeného panonika. K burgundským odrůdám se tu kromě odrůdy Müller Thurgau druží přitažlivá vína z Muškátu moravského.

Bioregion hlucký se až na nivu řeky Moravy rozkládá v podhůří Bílých Karpat. Podloží viničních tratí Strážnicka a Blatnicka pochází z eocénu, ze svrchní křídy nebo je tvořeno mocnými vrstvami flyše. Podnebí hluckého bioregionu je ovlivněno teplým a sušším podnebím sousední podprovincie severopanonské. Kladný vliv tu mají v době zrání hroznů teplé větry – föhny, které vanou přes hřebeny Bílých Karpat, kde se vysuší a sestupem se oteplí. Značná část vinic tu leží na těžkých půdách vzniklých na autochtonních jílech. Jsou to půdy vododržné a réva na nich čerpá výživu i v suchých létech. To dodává tamním vínům na extraktivnosti a plnosti. Je to oblast převážně bílých vín z burgundských odrůd, Ryzlinku rýnského i kdysi více rozšířeného Sylvánského zeleného. Z Blatnické lokality Roháče se proslavilo směsné víno „Blatnický Roháč" – původně směs Sylvánského zeleného a Rulandského bílého, případně Ryzlinku rýnského.

Uvedené bioregiony jsou se svými odlišnými půdními podmínkami a vyhraněným mezoklimatem podstatou základního členění množiny „moravských vín" do přirozených krajinných svazků mezi prostředím a charakterem vín z něho vzniklých. Tento svazek vytváří typický terroir krajinných celků a je současně předpokladem vyššího stupně kvality vín vznikajících v odlišných podmínkách daných bioregionů. Současně by měly tyto přirozené svazky mezi odrůdami a ekologicky charakterizovaným prostředím sloužit za zdůvodněný podklad ke vzniku sdružení vinařů k výrobě vín VOC s chráněným původem jako součást souhrnného územního celku MORAVA.

Čím je územní celek, z něhož se každoročně tvoří víno určité odrůdy v určitém bioregionu menší, tím jsou předpoklady pro výbornou kvalitu vyšší. A proto je viniční trať první třídy se svými přesně diferencovanými polohopisnými a půdními podmínkami, osázená vhodnou odrůdou, pěstovanou odpovídající agrotechnikou, vrcholnou syntézou přírodních sil a umění vinaře.