Víno je nekonečný koníček. Než stačíte ochutnat jeden ročník, je tady další.

V této době nemůžeme samozřejmě mluvit o víně tak, jak ho známe dnes. Ale je zřejmé, že jeho základní surovinou byly vinné hrozny. K dnešní podobě muselo víno projít velmi dlouhou cestu, kde sehráli svoji roli jak pěstitelé a konzumenti, tak v nemalé míře náhody.



Uveďme alespoň jeden příklad z historie, kdy šetřivý hostinský nakoupil více mladého vína v lahvích pro jeho dobrou cenu, nežli stačil spotřebovat. Přišlo jaro a víno v lahvích začalo kvasit. Většina lahví popraskala, ale některé vydržely. Neštěstí bylo hotovo, ale než hostinský zbylé lahve vyhodil, jednu ochutnal. A bylo na světě šumivé víno. Tato historka se odehrála samozřejmě ve Francii, které se určitě, jako i jiným oblastem, budeme v některých dalších dílech věnovat.

Dosti historie, zaměřme se na obecné informace o současných vínech. Po vstupu do EU vstoupil v platnost nový vinařský zákon. Ten naše česká a moravská vína rozděluje do několika skupin. Základním měřítkem pro zatřídění do skupiny je cukernatost hroznů při sklizni. Nutno podotknout, že cukernatost není vše. Ve většině vinařských velmocí se nikdo neřídí pouze obsahem cukru, ale celkovou sladěností všech obsažených složek v hroznu. Pro výrobu dobrého vína je zapotřebí dostatečného množství cukru, ale i zastoupení kyselinek, tříslovin a ostatních důležitých součástí. Z hroznu s vysokou cukernatostí bez těchto dalších složek nikdy nebude dobré víno. Proto nikdy není pravidlem, že drahé přívlastkové víno musí být vždy nejlepší a nejchutnější.



Jak koupit víno podle svých představ?



V první řadě si musíme rozmyslet, za jakým účelem víno kupujeme a co od něho očekáváme. Pokud chceme koupit dárek, je potřeba alespoň vědět, zda obdarovaná osoba má v oblibě raději bílé nebo červené víno. Jestliže kupujeme víno pro svoji potřebu, je otázka, zda ho budu pít k jídlu nebo jen tak? K jídlu obecně platí, že čím lehčí jídlo, tím lehčí víno. Bílá vína se hodí ke kuřeti, popřípadě k rybě. Naopak těžká červená vína pijeme k hovězímu masu, ke zvěřině nebo ke kachně. Samozřejmě tyto informace se dají upravit podle momentální situace. Leckdy může těžké bílé víno chuť kuřete naprosto převálcovat. Pokud vína mají vyšší zbytkový cukr, jsou vhodná jako chuťovka po jídle nebo k hezkému posezení. Nemá cenu se nutit do něčeho, co je zrovna moderní. Ničit ledové víno a podobné skvosty sladkými zákusky, bývá nevkusné. Stejně tak chuť kvalitního šumivého vína nebo šampaňského likvidovat jahodou. Musíme si uvědomit, že každé víno má svou cenu. Nikdy nemůžeme chtít koupit víno hodně pod tímto bodem, protože je to vždy známka něčeho podezřelého. Nemůžeme přece koupit Ferrari za cenu Trabanta. Z tohoto důvodu doporučujeme pro nákup navštívit specializovaný obchod nebo vinotéku. V těchto obchodech je většinou obsluha, která dokáže velice dobře poradit. Nedoporučujeme kupovat víno v obchodech, kde zaprášené lahve stojí v regálu osvícené bodovým světlem, nebo jsou krásně vystavené ve výloze, kde na ně celé léto svítí sluníčko. U těchto nákupů se můžete doma dočkat nemilého překvapení.



Lahev jsme tedy koupili a co s ní?



Budeme ji pít hned, nebo ji uložíme? Ani lahev koupená ve vinotéce by se neměla otevírat okamžitě, protože se při dopravě víno naklepe. Necháme ji tedy pár hodin odpočinout. Šumivá vína nachladíme přibližně na 10 stupňů, bílá vína asi na 14 stupňů Celsia a červená necháme při pokojové teplotě. Pokojová teplota není přetopený panelák, ale asi 18 stupňů Celsia. Vína nemají být přechlazená, protože se "zavřou". Pokud se jedná o víno staršího ročníku nebo víno těžkého charakteru, je dobré otevřít ho alespoň půl hodiny před konzumací. Při tomto postupu se víno "vydýchá" a zážitek je o mnoho lepší.

Jestliže chceme lahev uložit, měla by se teplota pohybovat mezi 8 - 15 stupni. Lehké odchylky nevadí, ale nesmějí být náhlé. Víno je dobré archivovat ve sklepích k tomu určených, nebo v chladicích skříních. Pokud tuto možnost nemáte, je několik dobrých vinoték, které mají upravené prostory. Zde si své lahve můžete uložit a kdykoli si je postupem času vyzvednout. Každé víno má svou dobu skladovatelnosti. Jsou vína, která vydrží 100 i více let.

Víno je nekonečný koníček. Nežli stačíte "nakoštovat" jeden ročník, je tady další. V tomto koníčku nikdy nedojdete do úplného konce. Na světě se vyrábí tak obrovské množství druhů vína, že nikdy nedokážete ochutnat všechna, natož je poznat.



O autorovi: Martin Kurka Království dobrých vín Ústí nad Labem

Foto autor: FOTO: MAFA - MONIKA TOMÁŠKOVÁ