Na kole za vínem, ale i větrným mlýnem

Mezi prvními vsadily na vinařskou turistiku Velké Pavlovice, Bořetice, Mikulov, Valtice, Novosedly, Pavlov, ale i další obce na Podluží a Hustopečsku. Vinařskou turistiku podpořilo také Národní vinařské centrum ve Valticích, které na tamějším zámku spravuje Salón vín. V něm mohou návštěvníci degustovat stovku nejlepších vín z produkce především moravských vinařů.

Vinařské centrum na svých webových stránkách zveřejňuje pozvánky na konkrétní vinařské akce, jako jsou například dny otevřených sklepů, slavnosti vinobraní, výstavy vín a degustace mladých vín. Lidé z celé republiky míří na jih Moravy nejen v době proslaveného Pálavského vinobraní. Chtějí také vidět klasický vinný sklep, popovídat si s vinařem. Proto se například vinaři ve Velkých Pavlovicích domluvili a každý týden má v době turistické sezóny jedno z vinařství službu a nabízí turistům prohlídku sklepů a degustaci. Minimálně jeden sklep otevírají každý víkend v turistické sezóně také vinaři z Pavlova.

Služby turistům nabízejí na Mikulovsku i větší vinařské firmy na čtyřech vinařských naučných stezkách.

Pojmem se pro turisty stala i bořetická Kraví hora, areál vinných sklepů, který už místní podnikatelé doplnili penziony a hotely. Turista se také může pokochat pohledem po krajině plné vinic z rozhledny.

Hustopečský mikroregion spojil vinařskou turistiku s cykloturistikou. Mezi vinohrady, na cestách, které lemují vinné sklepy, vedou trasy cyklostezek nazvané příznačně Krajem André a Modré hory.

Kloboucko má nejen větřák

Kloboucko je jak stvořené k toulkám přírodou. Město leží v malebném údolí obklopeném lesy a vinicemi na jihozápadních výběžcích Ždánického lesa. O jeho slavné historii svědčí objekt bývalého zámku.

Mezi nejvýznamnější turistické atrakce Klobouk patří větrný mlýn a tamější muzeum. Vrátit větrný mlýn do kloboucké krajiny se rozhodla skupina nadšenců. Poslední původní 'větřák' shořel na konci druhé světové války při osvobozování Klobouk. Prázdné místo po něm zůstalo až do začátku osmdesátých let. Hlavní části dnešního 'větřáku' si skupina nadšenců převezla z Pacetluk na Kroměřížsku, ostatní zhotovili sami. Kloboucký větrný mlýn je v tak zachovalém stavu jedním z posledních v republice.

Průvodce větrným mlýnem návštěvníkům prozradí, jak se jejich předkové domluvili i bez mobilních telefonů. Pokud lopaty mlýna byly do kříže, lidé v okolí věděli, že se nemele a nemá cenu trmácet se do kopce s pytlem obilí.

Své klenoty skrývá i kloboucké muzeum, které už oslavilo stovku. Má unikátní sbírku obrázků malovaných na skle. Malovali je dříve místní lidé. Unikátem je i obrázek s citací tolerančního patentu císaře Josefa II., pro evangelíky zásadního dokumentu. Mezi exponáty je také kolébka, ve které Herbenovi kolébali svého syna Jana, který se později stal známým spisovatelem z Brumovic.

O spisovatelském životě na přelomu 19. a 20. století vypráví i Muzeum bratří Mrštíků v nedalekých Divákách. Místní průvodce neopomene ukázat na hrušeň, která stojí na dvorku. Podle jeho slov ji zasadil sám Vilém Mrštík. Jeho bratr Alois učil děti v tamější škole. Zásluhou obou bratrů má obec zpracovanou kroniku - je to kniha Rok na vsi, ve které popsali všechny lidové zvyky v různých ročních obdobích.



ZDEŇKA HŘEBAČKOVÁ