Víno mu vděčí za mnoho. Dopřálo mu dlouhý život

Lednice - Přece si vinaři nebudou číst o nových metodách ve vinohradnictví z nějakých příruček. To prohlašoval skvělý znalec vinohradnictví a vinařství Vilém Kraus. Takže nazul holínky a vyrazil s vinaři do vinic. A přímo na místě učil a vysvětloval metodu, která z gruntu změnila přístup k pěstování vinné révy na našem území.

Jeho cesta k vinařství byla přitom klikatá. Tak o tom ostatně vinařský odborník, který vyrostl v Blšanech u Loun a jehož tatínek byl průmyslník a maminka učitelka němčiny, vyprávěl i v roce 2009 pro MF DNES.

"Za války jsem v roce 1944 vystudoval zemědělskou školu v Mělníku, zaměřenou na okrasné zahradnictví a zakládání parků. Kdo chtěl ale do učení, musel mít minimálně rok praxe, takže jsem ji dělal v zámeckém zahradnictví v Libochovicích u pana inspektora Rubliče, známé osobnosti z oboru ovocnářství," vyprávěl profesor Kraus a vzpomínal také, že ona zahrada patřila šlechtickému rodu Herbersteinů.

"Pan hrabě tehdy jezdil lovit zvěř do Afriky a přivezl si vždycky nějaká semínka. A pan profesor Rublič z toho musel vypěstovat rostliny, které se přechovávaly ve sbírkových sklenících, podobně jako v jihomoravské Lednici," vysvětloval Vilém Kraus, co ho nadchlo pro zahradnictví. A líčil také, že právě u pana hraběte chodil prvně okopávat vinici Sylvánského zeleného.

"V zámeckém sklepě jsme z hroznů dělali vína. Předtím jsem vinici neznal. Tohle bylo moje první seznámení s révou," pokračoval ve vyprávění budoucí špičkový vinař a dodával, že na oněch studiích v Mělníku se potkal už i s moravskými hochy. "Kluci z Moravy mě upoutali k vinné révě snad nejvíc. Ta rostlina mě zaujala," líčil svou cestu k osudovému životnímu předurčení. Po dvouleté vojně, kdy měl mladý muž i vážnou známost se svou budoucí manželkou, se rozhodl jít na studia do Prahy. Byl zde dva roky, jenomže na zahradnickém oboru. A tehdy už chtěl dělat vinařství. "Táhlo mě to do Brna. To všechno se mnou už absolvovala moje manželka. Vzali jsme se ještě v Praze. Po příchodu do Brna se nám pak narodil syn. Dostal jsem ale stipendium, tak jsme to mohli společně doklepat. Po skončení studií jsem pak ještě deset let pracoval ve Velkých Žernosekách. Na Moravu jsem přišel až potom," pokračoval v líčení svého životaběhu Vilém Kraus.



Nikoho neurážím, ale vždycky řeknu, co chci



Se svou převratnou metodou vinařství a vinohradnictví začínal Vilém Kraus v nehostinných 50. letech. "Na jižní Moravě bylo tehdy asi šest tisíc hektarů vinic a všechno na způsob takzvaného vedení na hlavu," vyprávěl a dodával, že opravdu nebylo lehké prosadit nové metody.

Nejdřív tedy začínali na menší ploše. "A v roce 1953 jsme udělali plán na přebudování vinic státního statku na vysoké vedení. Pak teprve ostatní vinaři viděli, jak se zvedají výnosy, a začali s obměnou také," vylíčil zlom Vilém Kraus a vypočítal, že při starém způsobu byly výnosy kolem devatenácti metráků na hektar a při novém vedení vína se zvedly na asi čtyřicet metráků z hektaru.

"Přitom kvalita vín stoupla. Je v nich sice víc kyselin, ale protože jsou vysoko od země, mohou se nechat na keři déle. U země dřív podlehla chorobám a plísním. Tím se dosahuje i vyšší cukernatosti. Vína jsou svěží, čerstvá, mají vůni. Tu jsme na nízkém vedení nemohli nikdy poznat," dodával odborník, který se v roce 1991, kdy mohl odejít do důchodu, začal teprve intenzivně zabývat propagací vína. "Začal jsem přednášet, psát články a hlavně knížky o zdravotním významu vína, o jeho užívání a podobně," popisoval své polistopadové angažmá.

Sám měl vlastní vinici, kde do pozdního věku plel, stříhal, okopával. A byl i hrdý na svého syna, který na Mělnicku založil vinařství Kraus. Když Kraus mladší v roce 2004 po těžké nemoci zemřel, vinařství se ujal vnuk. Ten dnes pokračuje i v dědečkově tradici.

Do posledních chvil činorodý vinař, kterému snad i jím zušlechtěný vinný mok dopřál dožít se úctyhodných 89 let, pochoval i svou milovanou ženu. Ale nezatrpkl a nevzdal se. Našel si přítelkyni z vinařského prostředí a ve své aktivitě kolem vína nepolevil. Když se ho v roce 2009 naše redaktorka zeptala, zda si uměl poradit, i když k němu nebyl původní režim nijak vlídný, odpověděl typicky: "Já nikoho neurážím, ale vždycky řeknu, co chci říct. Jenže člověk to musí říkat formou, která lidi nedráždí. Útočná forma nedává nikdy smysl. Nejlepší metoda je přesvědčit lidi výsledkem práce."



---



FAKTA Vilém Kraus (30. května 1924 – 7. června 2013) Špičkový odborník vinařství a vinohradnictví studoval a s vinařstvím začínal na Mělnicku. V 50. letech přešel na jižní Moravu, kde zavedl převratně nový způsob pěstování vinné révy. Byl též profesorem Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity. Kromě vinařského výzkumu a šlechtění nových odrůd révy vinné (vyšlechtil mimo jiné podnož K1 a barvířky Neronet a Rubinet) napsal mnoho odborných publikací a článků. Je nositelem státního vyznamenání medaile Za zásluhy pro stát v oblasti vědy i pamětní medaile Mezinárodního úřadu pro révu a víno O. I. V. v Paříži. Řada vinařů jej považuje za vůbec nejvýznamnějšího vinařského odborníka 20. století u nás.



Foto: Svatomartinské Vinařský guru Vilém Kraus stál také u obnovy tradice Svatomartinského vína v České republice. Zastřešoval a vedl i hodnocení vín, která se o značku Svatomartinské ucházela.

Foto: Vinařský guru Řada vinařů považuje Viléma Krause za nejvýznamnějšího českého vinařského odborníka 20. století.

2x foto: Radek Miča, MAFRA



Foto: Vyznamenaný V roce 2004 převzal Vilém Kraus z rukou prezidenta státní vyznamenání. Medaili Za zásluhy pro stát v oblasti vědy. Vedle něj Radana Königová, česká lékařka v oblasti popáleninové medicíny.

Foto: Archiv MAFRA


Zdroj: Mutace - Mladá fronta DNES - jižní Morava