POČÁTKY v ČECHÁCH a na MORAVĚ

V letech 166 až 180 si Římané vybudovali v prostoru u Mušova (dnes zatopené obce Novomlýnských nádrží pod Pavlovskými vrchy) jeden z nejsevernějších opěrných bodů nad Dunajem, známý pod označením Legio decima Gemina, Pia Fidelis. Nepochybně však i křesťanská mise sv. Konstantina (Cyrila) a sv. Metoděje v roce 863 přispěla k rozšiřování révy vinné na tehdejším území Velké Moravy. Z území Velké Moravy se dostala réva pravděpodobně do Čech. Není však ani vyloučeno, že do Čech se mohla dostat i cestou ze západu - Východofrancké říše.

Kronikář Václav Hájek z Libočan (zemřel roku 1553) popisuje událost při křtu nejstaršího syna českého knížete Bořivoje, Spytihněva z roku 892, kdy se v Čechách popíjelo víno již jako světský nápoj. První sud vína pro tuto událost údajně pocházel z Moravy, od samotného velkomoravského knížete Svatopluka. Toto moravské víno prý tak zachutnalo Bořivojově manželce, sv. Ludmile, že rozkázala, aby ušlechtilá réva vinná byla převezena z Moravy do Čech, a vysázena v okolí rodné tvrze Pšovanů, v mělnickém kraji.

Dle různých pramenů starých kronikářů byla snad tato vinice založena na jižní stráni opukového návrší Čečemínu mezi Všetaty a Dřísy ve středním Polabí. Na této vinici dle legendy snad pracovával též vnuk sv. Ludmily, pozdější český kníže sv. Václav. Udržuje se dokonce ústní podání o tom, kde se tato vinice nacházela. Dodnes se ještě nazývá Svatováclavskou vinicí.

Pod Čečemínem, hned za obcí Dřísy, byla kamenná socha sv. Václava, znázorňující, jak lisuje v kádi hrozny. Kníže sv. Václav byl tak vlastně prvním českým panovníkem, který pečoval o révu vinnou a podporoval její pěstování a výrobu vín.

---

Ve starých kronikách a jiných záznamech existuje řada informací o českých vinicích z XI. a XII. století. Z těchto dob jsou zmínky o vinicích na pražském Petříně, ve Veleslavíně, na Boleslavsku, Královehradecku, Kouřimsku a na Litoměřicku. Zvláště na Litoměřicku jsou v této souvislosti častěji vzpomínaná místa Žitenice a Žernoseky. Samotné město Litoměřice se pak stalo vinařským centrem severních Čech. V okolí sázavského benediktínského kláštera byly zásluhou opata Ditharda vysázeny početné vinice v roce 1097. V kouřimském kraji na svazích kopce Psar, péčí pražské vyšehradské kapituly, byly v roce 1187 rovněž vysázeny vinohrady.

Ve středověku, zvláště v době vlády císaře Karla IV. (1316 - 1378) a na Moravě ještě za doby jeho funkce markraběte (1334 - 1341), dosáhlo české a moravské vinohradnictví a vinařství značného rozkvětu. Byla založena zvláštní horenská registra, zřízeny horenské soudy a ustanoveni i jmenováni zvláštní úředníci pro tyto účely. Z oněch dob pocházejí většinou i názvy místních tratí (např. Na vinici, Vinohrady, Pod vinicí apod.). Sám Karel IV. přivezl, nebo nechal přivézt do našich zemí sadbový materiál révy vinné z mnoha vyspělých (v té době) vinohradnických oblastí Evropy.

O tom, že také na Moravě bylo prosperující vinohradnictví, dokládá listina Karla IV. o zřízení Nejvyššího perkmistrovského úřadu v Hustopečích u Brna (v té době největší vinařské město na Moravě). Rozkvětu vinohradnictví a vinařství na Moravě mimořádně přála později ještě i doba vlády císaře Rudolfa II. (1522 - 1612). Husitské vojny a později i Třicetiletá válka naopak byly pohromou, nejen pro vinohradnictví, ale i pro ostatní zahradnickou činnost a zemědělství vůbec.

---

Renesance nastala až v druhé polovině XVIII. století, zvláště na Moravě. V roce 1763 přišel do Valtic kněz - řeholník a lékař P. Norbert Adam Boccius (1713 - 1804), zanícený botanik a propagátor pokroku v zahradnictví, zejména ve vinohradnictví.

Zasloužil se o zakládání rostlinných sbírek se záměrem jejich využívání v praxi a k rozvoji zemědělských oborů. Takto získal a shromáždil i početný odrůdový materiál révy vinné. Pokračování této záslužné činnosti bylo pak ve slavných Herba viva, rozvíjené zásluhou Liechtensteinského dvorního úředníka, hospodářského úředního rady Theobalda Wallberga (Valáška, 1753 - 1834) a jeho zahradníka z Vídně. Po roce 1800 tak vznikla rozsáhlá sbírka domácích i zahraničních odrůd kulturních rostlin, včetně početné sbírky odrůd révy vinné.

---

Ve vztahu k našemu vinohradnictví, vinařství a také i ovocnictví vynikli tři zanícení odborníci, jak je také často ve svých historických pracích vzpomínal profesor Miloslav Vávra.

Jedním z prvních byl i Jan Sedláček - Harkenfeld (1760 -1827), rodák z východočeských Třebechovic pod Orebem. Původním povoláním sice hudebník, později vyšší a agilní hospodářský úředník, který se nadchl pro rozvoj vinohradnictví a ovocnictví. Byl dokonce i předsedou tehdejší Pomologicko-enologické Moravsko-Slezské společnosti pro zvelebování orby, přírodoznalství a vlastivědy v Brně.

Jeho zájem šel dokonce tak daleko, že se zajímal o šlechtění révy vinné, které samozřejmě v té době mělo daleko k metodám a technologiím, které jsou praktikovány v současné době. Mimořádné se zasloužil o shromaždování a zkoušení dostupných známých odrůd z celé Evropy. Byly to tzv. Ampelografické sbírky, které později inspirovaly maďarského odborníka českého původu Ference Schamse k zakládání obdobných kolekcí v Maďarsku, a z jeho návodu pak byly podobně založeny i v Německu (v Heidelbergu) a ve Francii (v okolí Paříže).

Pokračování na straně 10

Další významnou osobností, která pozitivně a možno říci i nápadně zasáhla do osvěty v zemědělství, byl Christian Carl André (1776 -1831), rodem ze Saska z Hilburghausenu. V letech 1798 -1821 působil v Brně jako ředitel protestantské školy. Měl mimořádné znalosti o zemědělství v Evropě a snažil se je prosazovat do praxe. Velmi mu v tom napomáhala i skutečnost, že byl v letech 1807 - 1820 sekretářem již vzpomínané Moravsko - Slezské společnosti. Jeho iniciativou vznikl v roce 1816 též Spolek ovocnicko -vinařský. Obdobnou organizaci pak ještě inicioval založit i v roce 1818 v Praze. Po Andrém byla pojmenována i modrá odrůda révy vinné ze ŠS Velké Pavlovice André (1980).

Byl nadšen a obdivoval šlechtitelské úspěchy i metody práce vynikajícího anglického šlechtitele Thomase Andrewa Knighta (1720 -1826), který propracoval metody výběrů a doporučoval využívat umělé a řízené opylování rostlin za účelem získávání nových odrůd (forem). André však z tehdejších politických důvodů musel opustit Rakouskou říši a uchýlil se do Stuttgartu, kde také 22. července 1831 zemřel.

Ještě před smrtí, kdy působil jako dvorní rada u württenberského krále, obdržel členství v Královské zahradnické společností (R. H. S.) v Londýně, což v té době bylo vůbec nejvyšší dosažitelné vyznamenáni pro odborníka.

Jak byl André unesen moravským vinařstvím, dokumentuje jeden z jeho výroků: "... Na moravských vinicích rostou znamenitá vína nejlíbeznějších chutí, jaké mají vína rakouská a jsou i ohnivá, jako vína uherská."

---

Velkou osobností je také naturalizovaný maďarský vinařský odborník původem z Čech (Litoměřic) R. Schams (1770 - 1839), magistr lékárnictví. I když sám u nás nepůsobil, byl s moravskými i českými vinaři v úzkém kontaktu. Zasloužil se o to zvláště tehdejší opat starobrněnského augustiniánského řádu a velký příznivec zahradnického pokroku, zvláště vinohradnictví - P. František Cyril Napp (I792 -1867), který pocházel z Jevíčka a po Sedláčkovi pokračoval v práci MHS. Napp se mimo jiné zasloužil i o to, že v klášteře na Starém Brně vznikla výzkumná a šlechtitelská vinohradnická a vinařská báze.

Napp v roce 1828 pozval Schamse na Moravu. Ten byl se stavem moravského vinohradnictví spokojen a vysoce cenil do té doby vykonanou práci Sedláčka i Andrého. Kladně hodnotil vybudování pokusnicko - šlechtitelských bází v Brně a Maloměřicích i záměry vybudovat další podobná pracoviště ve Velkých Pavlovicích a na svazích v okolí Mikulova.

Jen pro zajímavost lze připomenout, že Schams konal na Moravě mnohá školení a instruktáže a měl tak nesporný vliv na zvelebení moravského vinařství. I když byl původním povoláním lékárník, jeho vztah k vinařství měl své počátky již v mládí. Jeho otec byl totiž litoměřický měšťan, vlastnil vinice a vyráběl vína.

Schams svými pracemi a vynikajícími výsledky dosáhl širokého mezinárodního věhlasu a byl členem významných odborných organizací v Londýně, Petrohradě, Praze, Vídní, Mnichově a v mnoha dalších evropských městech.

Z průkopnického úsilí Sedláčka - Harkenfelda a Andrého i jejich dalších následovníků vzešla nová praxe šlechtění révy vinné v našich zemích. Svým způsobem ovlivnila také další vývoj vinohradnictví i v zahraničí.

Foto:

O autorovi: Vojtěch Řezníček, Petr Salaš, Jan Lužný, MZLU v Brně, Zahradnická fakulta v Lednici na Moravě, Ústav šlechtění a množení zahradnických rostlin