Základní pravidlo? Poučit se z vlastních chyb

Čejkovice – Průměrně devadesát tisíc lahví vín ročně vyrobí čtyřiatřicetiletý vinař Lukáš Hradil z Čejkovic. Ještě před rokem 2002 se přitom soustředil pouze na víno stáčené. Nyní má v obci dva sklepy a jeho specialitou je odrůda Rubinet. Je ženatý a má čtyřletého syna Davida. Na práci ve vinařství se podílí celá rodina.

- Jak a díky komu jste se k vinařství vlastně dostal?

Rodiče se mě a mé sestry nikdy neptali, jestli chceme jít pracovat do vinohradu. Prostě nám dali motyky a šlo se. Postupně jsem pak ve sklepě od otce pochytil základy výroby vína. Netrvalo dlouho a začal jsem se s kamarády navštěvovat po sklepech, kde jsme hodnotili jednotlivá vína. Tak jsem se k vinařství dostával blíž a blíž.

- V čem podle vás spočívá tajemství výroby dobrého vína?

Vždy záleží na kvalitních hroznech a samotném přístupu vinaře. Musí vědět, zda chce jít cestou kvality, nebo kvantity.

- Existuje nějaké pravidlo, kterým se jako vinař bezvýhradně řídíte?

Tím, že nemám vinařskou školu, jsem se vždy učil z vlastních chyb. To je základ. Takže moje pravidlo je takové, že nesmím udělat stejnou chybu dvakrát a musím se z nich poučit. Počítám, že tímto tempem udělám dokonalé víno ve čtyřiceti letech.

- Kolik vína denně obvykle vypijete?

Svým zákazníkům vždy říkám, že musí vypít minimálně jednu lahvinku za den. Tím, že se pořád něco děje a jak už to dnes bývá zvykem, pořád není čas, pití přes týden moc nedám. Vše si vynahradím až v neděli, kdy chci najednou dohnat celý nepropitý týden.

- Bílé, nebo červené? Jaké víno máte raději a proč?

Ve vínech nedělám rozdíl, především musí být dobré.

- Na co by měl člověk dávat pozor při výběru vína k jídlu?

Hlavně aby vína nebylo málo! Tím, že se zvedá spotřeba pití kvalitních lahvových moravských vín, zvedá se i osvěta zákazníků, jaká si mají k daným pokrmům dát. Nemám strach, že by si zákazník, který už má něco napito, vybral špatně.

- Vaše nejoblíbenější kombinace vína a jídla?

Miluji tatarák z lososa s křupavou bagetkou a k tomu nějaký suchý Ryzlink, ať už je to rýnský, nebo vlašský.

- Jakou nejkrásnější a naopak nejhorší chvíli jste s vínem dosud zažil?

Nejhorší pro mě je, když zákazníci začnou volat, že se něco děje s vínem, a lahvová zralost to není. Nejkrásnější naopak ta, pokud se odběratelé spokojeně vrací.

- Kterého ze svých vinařských úspěchů si ceníte nejvíc?

Vyprodaného skladu na konci roku.

- Jakou máte motivaci? Čeho chcete dosáhnout?

Motivací je zdravá rodina. Mamka a taťka se starají o vinice. Já s manželkou a čtyřletým synem, který snad bude pokračovat v mých stopách, máme na starosti vše kolem vína. Chci dosáhnout toho, aby jméno Hradil bylo vždy spojované s kvalitou.

- Máte raději tradiční odrůdy a postupy, nebo jste spíše zastáncem moderních metod a nově vyšlechtěných odrůd?

Mám raději tradiční odrůdy vyráběné moderní metodou.

- Kterého ze svých konkurentů si nejvíc vážíte? A proč?

Vážím si všech konkurentů, protože jsou to moji přátelé. S vinaři z Čejkovic se scházíme skoro každý čtvrtek, vždy v jiném sklepě, kde vzájemně hodnotíme vína. To je alespoň pro mě největší škola.

- Myslíte na budoucnost? Vychováváte si svého nástupce?

Myslím, že syn ve vinařství bude pokračovat, ale abych se nakonec nepřepočítal. Tím, že je v Čejkovicích školka plná, tak musí být s námi stále ve výrobně, kde se pomalu zaučuje. Manželka také musela v těhotenství vypít minimálně dvě deci vína denně, tak snad to na synovi něco zanechalo a bude se dál propíjet k dokonalosti. (smích)

---

tip vinaře

Sauvignon blanc 2012, pozdní sběr Ve vůni angreštové a broskvové tóny. Chuť je vysoce extraktivní s kulatým tělem a jemnou kyselinkou. Víno je uzavřené dlouhou dochutí a příjemným zbytkovým cukrem. Hodí se k ostřejším exotickým nebo výrazným a aromatickým jídlům z drůbeže a také k řecké kuchyni. Lukáš Hradil

Foto: TRADIČNÍ I MODERNÍ. Motivací pro Lukáše Hradila (vpravo) je především zdravá rodina. Péči o vinice přenechává svým rodičům, s manželkou a čtyřletým synem Davidem se pak podílí na práci ve sklepě. Podle něj každý vinař musí vědět, zda půjde cestou kvality, nebo kvantity.

Foto: Archiv Lukáše Hradila