Sklepy v Nechorách mají dlouhou tradici

Zajímavá je historie jejich vzniku. Dříve totiž bývaly vinné sklepy v trati Drahy při cestě do Čejkovic. Tam se ale tehdy nacházel i nejbližší kostel, a často se stávalo, že prušánečtí občané, zejména muži, na nedělní bohoslužbu vůbec nedorazili. Ve snaze zabránit "pohanským podzemním mším" místních vinařů nechali majitelé panství sklepy zbourat a poskytli pozemky k výstavbě sklepů v Nechorách. A pro jistotu nechali postavit i nový kostel přímo v Prušánkách.

Historii vinařství a sklepů v Prušánkách dokládá vojenská mapa z let 1764 – 1768, ve které je již zaznačený areál sklepů v Nechorách. Podle indikační skici z roku 1827 lze soudit, že sklepy ve Vrchních a Spodních Nechorách se začaly budovat na přelomu 18. a 19. století, nejprve v jedné řadě podél vinohradní cesty. Tehdy bylo v Nechorách celkem asi padesát staveb a několik sklepů bez lisoven. Indikační mapa z roku 1870 už zachycuje kolem sedmdesáti búd a asi šedesát sklepů bez lisoven. Spodní Nechory se postupně rozrůstaly do dnešní podoby vesnice s návsí a bočními uličkami se čtyřmi sty osmisklepy. Některé sklepy jsou dodnes bohatě zdobené slováckými ornamenty okolo oken a dveří. Búdy, což jsou zemní zahloubené vinné sklepy bez lisovny jen se šíjí, která ústí přímo na povrch – které tvořily původní zástavbu – najdeme v dnešní době v Nechorách jenom ojediněle. Nezvyklý název této vesničky vinných sklepů vysvětluje pověst o nestřídmém vinaři, který cestou domů upadl a zůstal ležet u cesty. Na otázku kolemjdoucích: "Jsi chorý?" odpověděl: "Ne chorý, opitý". Jiný výklad tvrdí, že ten, kdo pije víno z prušáneckých sklepů, je zdravý, ne chorý.

Prušáneckému vínu se údajně dařilo už v 10. století. V té době prý bylo révou vinnou osázeno přes 100 ha půdy. Postupně však byly vinice pustošeny. V roce 1241 pronikli na Moravu Tataři, kteří nemilosrdně plenili vše,cojim přišlo do cesty, včetně vinic. Za panování Karla IV. došlo sice k jejich obnovení a rozšíření, ale ve dvacátých a třicátých letech 15. století v době husitských válek a na počátku 17. století při ničivém vpádu Bočkajovců znovu došlo k jejich ničení.

Sotva se náš kraj trochu vzpamatoval, přišla další pohroma v podobě třicetileté války (1618–1648). V této době celá jihovýchodní Morava zažívala své nejtěžší historické období naplněné utrpením zdejších obyvatel, protože právě na jejím území se střetávaly armády bojujících států, postupující ze všech světových stran. Z kvetoucí Moravy se stala vypálená a vydrancovaná poušť, více než padesát jedno procento moravských vinic zůstalo opuštěných a už nikdy nebyly obnoveny v takovém měřítku, jako tomu bylo před válkou. Osmnácté století bylo poněkud klidnější, vinice vzkvétaly a docházelo k jejich rozšiřování. Po roce 1848 se rolníci vykupovali z roboty a sami mnoho vinic "vykučovali", aby prý měli více půdy na osetí a osázení plodinami nezbytnými k živobytí. Z prušáneckého katastru tehdy úplně zmizely vinice z trati "Nové".

Na konci 19. století zničila epidemie révokazu téměř celé evropské vinohradnictví. Přesto svým způsobem znamenala pro pěstování révy přínos. Začala se pěstovat vína pouze kvalitní a jen v polohách vinici vyhovující, protože chorobám odolné americké podložky byly poměrně drahé. Přesto ke konci 19. století bylo v Prušánkách 29 hektarů vinic.

Když v roce 1923 postihla vinohrady kadeřavka a ve starých vinohradech řádil révokaz, začali prušánečtí vinaři kupovat zaočkované sazenice ze státní školy z Mutěnic, ale jedna sazenice stála tři koruny, a proto prušánečtí vinaři založili mateční vinici Pod Nechory,kde v dubnu 1924 vysadili dva tisíce kusů americké révy různých odrůd.

Postupně pěstování révy vinné dostávalo řád, vznikaly první odborné vinařské a vinohradnické školy, věnovalo se stále více pozornosti šlechtění a kultivaci révy vinné. Vinaři se na principu vzájemné pomoci sdružovali ve vinařských spolcích.

V Prušánkách bylo na valné hromadě konané 16. října 1935 založeno "Vinařsko – ovocnické družstvo. Pracovalo velmi dobře, jejich vína byla na výstavách dobře hodnocena – ve Strážnici na celostátní výstavě vín v roce 1952 získala jejich Frankovka první cenu.

Poslední zápis z činnosti spolku je ze schůze konané 20. 7. 1952, kde bylo oznámeno, že družstvo v budoucnu pravděpodobně splyne s JZD v Prušánkách. Stalo se tak v lednu 1954, kdy JZD převzalo veškerý majetek vinařského družstva. A protože JZD mělo eminentní zájem na výrobě vína, dále pokračovalo v rozšiřování vinic.

Současné sklepy v Prušánkách

V současné době patří Prušánky ke sto patnácti obcím vinařské podoblasti Slovácká a se svými zhruba 250 hektary vinic patří k největším vinařským obcím této oblasti. V Prušánkách jsou čtyři viniční tratě – Čtvrtky, které jsou pokládány za nejjakostnější vinohradnickou trať v Prušánkách, dále Nechory, Úlehle a Podkovné, na kterých se pěstuje zejména červené víno, jako Frankovka, Modrý Portugal, Svatovavřinecké, Zweigeltrebe a Cabernet Moravia, z bílých odrůd Veltlín, Ryzlink rýnský a vlašský, Neuburg, Müller Thurgau, Chardonnay, Sauvignon a další.

Pěstováním a výrobou vína se zabývají jak zemědělské podniky, tak soukromí podnikatelé a malí vinaři. Spolu pak organizují v Nechorách nejrůznější vinařské akce, jako například dubnový košt a Festival otevřených sklepů nebo Otevřené sklepy v červnu. V Nechorách se také pravidelně každý rok koná Májové zpívání, Zarážání hory a Slavnost vinobraní.

Ke zvýšení návštěvnosti přispělo nejen vybudování vinařské cyklostezky, která vede přímo přes Nechory, ale také otevření výstavní expozice Sklepní uličky v červnu 2013. Centrála cestovního ruchu ­ jižní Morava se sídlem v Brně totiž získala dotační prostředky z programu EÚS Rakousko – Česká republika na projekt s názvem "Offene Kellergassen erzählen Geschichten, M00216" tedy "Otevřené sklepní uličky vyprávějí příběhy".

Do projektu bylo vybráno pět lokalit, mezi nimi i Prušánky – Nechory. Při návštěvě této expozice se můžete dozvědět hodně zajímavostí o historii Nechor a vinařství v Prušánkách vůbec, o horenském právu, o slavnostech a zvycích v Nechorách.

Najdete tu množství fotografií, které tato vyprávění doplňují, některé fotografie jsou až z počátku minulého století.

Dole ve sklepě si můžete prohlédnout množství starých předmětů, které kdysi naši předkové používali při práci ve vinici a ve sklepě.

Nechory jsou příjemné místo, kde se lidé rádi setkávají. A to nejen místní vinaři, kteří se scházejí se železnou pravidelností ve stejný čas na stejném místě – jako kdysi staří vinaři pod ořechem, ale přijíždějí sem návštěvníci zdaleka i zblízka. Ať už ke svým přátelům do sklepa nebo na některou ze zmíněných nechorských akcí.

A všem se tu moc líbí a tak se často a rádi vracejí. (Anebo si u Nechor koupí vlastní sklep.)