Známý vinař zahájí Nový rok místním vínem

Most – Mostecký vinař Ivan Váňa, který nedávno oslavil 75. narozeniny, si na Silvestra připíjí mosteckým vínem. "Já mám rád všechna zdravá vína," říká oceňovaný zemědělský inženýr. Z mosteckých vín třeba Rulandské šedé, Müller Thurgau nebo Tramín. Jejich příběh, korunovaný koštováním při novoročních přípitcích, začal před půl stoletím, kdy Váňa se svými kolegy z bývalého Státního statku Most začal obnovovat téměř zapomenuté mostecké vinařství.

"Začátky byly jednoduché, protože na statku byla dobrá parta, šikovní lidi. Když někdo něco vymyslel, tak se to dalo prosadit navzdory tehdejšímu režimu. My, sedláci, jsme to uměli," vzpomíná Váňa. Jeho tým později spolupracoval s havíři a odborníky na rekultivace, protože výsadba vinic se přesunula z Chrámců na výsypky a réva se stala i významnou rekultivační plodinou. Nejen horníci to uvítali. Most byl obklopen čoudem z průmyslových komínů a lidé byli rádi, že vzniklo také něco zeleného. Jenže zplodiny z ovzduší zhoršovaly tehdy nejen kvalitu krušnohorských lesů, ale poškozovaly i víno. V 80. letech Váňa spolupracoval s chemiky, aby odstranili neznámé pachy z vín, ze kterých byl nešťastný. Po mnoha letech výzkumu a zkoušek nakonec problém vyřešili postřikem hroznů tzv. bordeauxskou jíchou, která obsahuje měď. Ta při zpracování hroznů mění oxidy síry na sulfidy, které se odstraňují s vinným kaly při přetáčení již dokvašeného vína. "Když jsme dostali za víno první zlatou medaili ve Valticích, tak jsem si oddechl, protože skončilo utrpení sedmiletého boje s exhaláty," říká Váňa.

Obnovu vinic považuje za krásný návrat k tradici.

"První záznamy o mosteckém vinařství jsou z roku roku 1207. Most patřil mezi největší vinařská města v Čechách a žilo v něm velké množství vinařů. Vinici měl v Mostě každý majitel nemovitosti. V 15. století tady bylo pět stovek mužů členy vinařského cechu – dnes je nás v Čechách stovka," upozorňuje vinař.

Přestože část veřejnosti význam místních vinic stále nedoceňuje, jejich příznivci na ně nedají dopustit. "Je to vlastně nová příroda," dodává vinař. Nejvíce hrdý je na obnovu vinařství a že neprohrál s exhaláty. "To bylo opravdu těžké. Pomáhali nám čeští i moravští vinaři a povzbuzovali nás i Slováci. Když jsme potíže překonali, bylo to pak mnohem jednoduší. Potom se řešily problémy s privatizací a restitucemi, ale to jsme také přežili a uhájili to, co bylo potřeba pro vinařství," konstatuje Váňa, vinař v důchodu. Dnes řídí České vinařství Chrámce jeho děti, Váňa si ale penze nevšímá. Pořád dělá svou práci, objíždí vinice a pomáhá podnikové vinárně, kde se rád setkává se svými kamarády a známými.

Na jaře chce být u vysazování poslední části vinice Mariana v Čepirohách, která loni uschla. Do politiky už bývalý zastupitel za ODS nepůjde, dění sleduje zpovzdálí.

Jistotu vidí ve vinicích.

"Vinice tu budou pořád," prorokuje. "Víno se bude pít i za deset tisíc let." Věří, že díky moderní agrotechnice a novým, odolnějším odrůdám réva zvládne i klimatology očekávané sucho. Nyní upřednostňuje klasické odrůdy, na které jsou lidé zvyklí. Vinice se podle něj budou v budoucnu měnit, ale ne moc a ne rychle. "Je to dlouhodobý proces," říká.

Teď se ale vinaři soustředí na přítomnost. "U nás se nikdy neodpočívá, réva potřebuje péči pořád," vysvětluje Váňa. Do března se musí stihnout řez.

---

IVAN VÁŇA

Vinař a experimentátor. Ve své malé laboratoři v Čepirozích zkoušel v 80. letech různé metody, jak odstranit neznámé pachy z vín, způsobené zhoršeným ovzduším. Spolupracoval s Vysokou školou chemickotechnologickou v Praze a Výzkumným ústavem hnědého uhlí v Mostě.

Zdroj: