Hrozny jsou letos takřka v čítankové kondici

I PŘES SUCHO A JARNÍ MRAZY ALE ŘÍKÁ:

Velké Bílovice – Bobule hroznů ve vinohradech zaměkávají, modré odrůdy se vybarvují. To je známka toho, že začátek vinobraní se kvapem blíží. "Ideální by bylo, kdyby ještě přišlo trošku vody. Byl bych rád za pomalé dávkování, aby bobule nepraskaly," říká vinař Vladimír Tetur z Velkých Bílovic na Břeclavsku.

- Jak to v tomto období ve vinici vypadá?

V současnosti zaměkávají bobule hroznů, vybarvují se modré odrůdy. Všichni víme, že je velký deficit vody. Otázkou je, jestli už je teď nějaká voda důležitá, protože když přijde pozdě, bobule praskají, takže se uvidí.

- Jakou budete mít letos úrodu? Postihly vás třeba jarní mrazy?

Úroda poslední roky bývá vždycky z hlediska výnosu pod průměrem a letos tomu nebude jinak. Částečně z důvodu zimních a jarních mrazů, které úrodu zredukovaly. Ale já to beru tak, že je to zemědělské riziko. A když to nezmrzne, tak je větší množství chorob a stejně ta redukce nějaká je. Letos je nádherný rok, co se týká ochrany vinic. I vinař, který na to kašlal, bude mít nádherné hrozny. Letos jsou takřka v čítankové kondici.

- Dá se vyčíslit, kolik vám toho zmrzlo?

Ve Velkých Bílovicích to zasáhlo vinice lokálně a vzhledem k tomu, že jsou naše vinice rozhozeny po celém katastru, tak to odhaduji asi na deset až patnáct procent.

- Jak často kontrolujete svoje vinice? A jak tam jezdíte?

Každý týden. Kromě prací je potřeba do vinice jezdit skoro pořád. Pouze na prohlídku vinic, bez toho, aniž bych tam cokoliv dělal, si vyčlením pár hodin. Jezdím buď se čtyřkolkou, nebo na kole.

- Dá se odhadnout, jaká by mohla být vína tohoto ročníku?

Dá se očekávat, že budou mít slušnou cukernatost, na to samozřejmě musí navazovat odpovídající kyselina, protože sladký hrozen není všechno a vůbec to není výhra. Když to bereme komplexně, očekáváme dobrou cukernatost a spíše nižší kyseliny.

- Jaké počasí by bylo pro hrozny ideální do začátku září?

Ideální by bylo, kdyby přišlo trošku vody, ale vůbec nemyslím, že by to měly být vysoké srážky. Byl bych rád za pomalé dávkování, aby bobule nepraskaly, a pak si samozřejmě každý, kdo ve vinicích pracuje, přeje, aby byla sklizeň prosvícená sluncem.

- Kdy plánujete letos zahájit vinobraní?

Moje snaha je začít vždy co nejpozději, ale vzhledem k tomu, že máme ranou odrůdu Irsai Oliver a ve větším množství jsem odkázaný na své dodavatele, jelikož nevyrábím víno pouze z vlastních vinic, rozhodnutí musím konzultovat i s nimi. A vypadá to, že Irsai budeme sklízet někdy začátkem září.

- Jaký je problém shánět brigádníky do vinice?

Máme dost svých zaměstnanců a děti studují, takže se u toho mohou zdokonalovat ve fyzické práci a odpočinout si od duševní námahy.

- Kolik vypijete vína denně?

V práci absolutně nepiju. Co potřebuji pracovně ochutnat, vždycky vyplivnu. Je neustále potřeba auto, a i když není potřeba, chci, abych to auto pořád řídil, protože to mně zaručuje, že nebudu muset s nikým pít. Je to takzvaná obrana proti nemoci z povolání.

- Jak jste se vůbec k vinařství dostal?

Tak jako drtivé většiny mých kolegů se mě nikdo neptal, jestli chci jít do vinohradu, nebo ne, prostě to bylo: "Půjdeš!". Je to otázka času a vývoje, kdy člověk z dětských let přeroste do finální podoby dospělého a zjistí, že vinohrad a sklep má rád. Že bych ale někdy jako dítě tahal rodiče, abychom šli do vinohradu, tak to ani náhodou.

- Kdy u vás "přerod v dospělého" nastal?

Po základní vojenské službě, protože vojna docela člověka zformovala, a myslím si, že v dnešní době by to spoustě šohajů jen prospělo.

- Vychováváte si po sobě nějakého nástupce?

Nejstarší dcera si po vystudování vysoké vinařské školy vzala svého spolužáka, který se mnou už pracuje ve vinařství, a to je první člověk, kterého můžu nějak vést k tomu, že zůstane. Nebudu vychovávat někoho, kdo mě opustí a založí si další vinařství.

- Co je pro vás při výrobě vína důležité a na co dáváte největší důraz?

Vzhledem k tomu, že vinařství dělám již nějaký ten pátek, tak se snažím, aby víno bylo odrůdové. A voněly pouze odrůdy, které mají každoročně vonět, které k tomu mají svou genetiku a jsou tím typické, a aby nevoněly ty, které nemají. Nemyslím si, že všechno má jenom vonět.

- Kterého vinařského úspěchu si vážíte nejvíce?

Nějaká významná ocenění byla, ale mě vždycky nejvíce potěší, když se naše víno nebo několik vín jako v posledním roce dostane do Národního salonu vín.

- Scházíte se svými kamarády u vína? Nebo koštujete s nimi?

Jsou to nepravidelné schůzky, někdy domluvené náhodně. Myslím si, že je tohle potřeba. Vždycky se říká, že když se ti víno pokazí nebo když některé víno není úplně ono, tak za to mohou trochu i kamarádi, protože ti o tom neřekli. Já vím, že se těžko říká lidem, které máme rádi, že se něco úplně nepovedlo. Člověk je fixovaný na své víno a někdy tam nemusí vidět to, co je tam špatně, a přitom ostatní to vidí, i když se to někdy špatně říká. Tady si myslím, že bychom měli přidat.

- Stalo se vám někdy, že už byste byl vína přepitý? Přestalo vám v určitém momentu chutnat?

Tohle se mi stalo už několikrát, ale vždycky to nebylo z ničeho nic. Přesně vím, proč mně to chutnalo a proč mně to chutnat přestalo. Vždy to bylo tehdy, když si den před tím člověk myslí, že může vypít úplně všechno, a vypije víc, než je zdrávo. To jsou ty chvíle, kdy jsem na víno přestal mít chuť třeba na čtrnáct dnů.

- Jak se díváte na možnost prodávat a vyvážet vína do Asie? Například do Číny?

Tohle je otázka, kterou se odmítám zabývat, protože si myslím, že je skoro zbytečné ze země, která je těžce nesoběstačná v oblasti pokrytí vlastního trhu, vyvážet do těchto komplikovaných zemí. Ale to už je otázka každého vinařství. Já se orientuji výhradně na tuzemský trh.

- O jaká vína mají zákazníci v současné době největší zájem?

To je zase další těžká otázka. Co zákazník, to originál. Také každý z vinařů a jejich vína jsou těžký originál. I poptávka lidí je hodně rozmanitá. Pokud o to mají lidé zájem, tak se jim snažím poradit. Když po mně chtějí něco aromatického, tak se jim snažím říct, že Ryzlink vlašský opravdu aromatický není.

- Máte tajný vinařský sen, kterého jste ještě nedosáhl?

Tajný sen je, aby už nikdo nikdy neřekl, že pije bílé víno z Moravy a červené z jihu.

- Jak dlouho vám trvalo, než jste získal pocit, že vínu rozumíte?

Tenhle pocit nemám dodnes.

- Jak se díváte na novelu vinařského zákona, která vešla v platnost v dubnu?

Novela vinařského zákona je takový pracovní, částečně politický propletenec, který nakonec přidá práci všem poctivým vinařům jenom proto, že jsou subjekty, které se s tím snažily nakládat, jak by neměly. Ve finále to bude mnohem složitější a kontrolními úřady často rozdílně vykládáno. A tím bude vznikat další chaos, ale tak trošku si za to můžeme sami. Jak vinaři, tak laická veřejnost. Fenomén sudových vín vznikal trošku po zvláštní koleji, přestože sudové víno se pije po celém světě, Česká republika, kde se nabízí dvacet až třicet druhů, je opravdu těžká rarita.

- Takže se zvýší papírování?

Samozřejmě. Nejhorší je, že ten, kdo něco umí, ať už je to automechanik, nebo dobrá kadeřnice nebo vinař, většinou nemá čas na to, věnovat se tomu, co umí, a pracovat přímo v praxi na své odbornosti. Naopak je zatažený do neskutečného koloběhu výkazů, hlášení a popisování stále a pořád dokola. Ale to asi tady není nic nového.

- Prodáváte i sudové víno, nebo čistě jen lahvová?

Dobrá otázka. Nedokážu si představit, že bych úplně všechno víno prodal jako lahvové. Přece jsou takzvané technologické přebytky, které si myslím, že jsou do lahve nevhodné. To jsou vína, která se prodávají jako sudová. Je to zhruba do deseti procent naší celkové produkce.

---

9 rozhovorů letních

1. 7. meteorolog

8. 7. plavčík

15. 7. zmrzlinář

22. 7. kapitán

29. 7. průvodce

4. 8. vodák

11. 8. stylista plavek

18. 8. táborový vedoucí

dnes vinař

Vladimír Tetur

- Od narození žije ve Velkých Bílovicích na Břeclavsku. - Je ženatý, má tři dcery a malého vnuka. - Ve vinařství začal podnikat v roce 1991. V současné době má vinice na rozloze čtrnácti hektarů, zbytek dokupuje od stálých dodavatelů. Ročně jeho firma vyrobí tři sta tisíc lahví vína. - Zpracovává třináct bílých a deset červených odrůd vinné révy. Vyrábí vína suchá, polosuchá i polosladká.

...a jeho čtyři letní nej

- Nejoblíbenější letní aktivita. Kromě práce, která je pro každého člověka povinná a důležitá, jsou to věci, které jsou s létem spojeny: dovolená, rodina a hody.

- Nejoblíbenější letní nápoj. Pivo. Je úplně jedno, jaké. Piju, na co mám chuť, a je úplně jedno, jestli desítku, nebo dvanáctku.

- Nejhezčí letní dovolená. Na Sicílii. Bylo to tři roky zpátky. Je tam naprostá odlišnost od klasického kontinentu, neskutečná vstřícnost lidí a moře tam bylo naprosto jedinečné.

- Co mi v létě nejvíc vadí. Nejvíce mi vadí horko a v zimě zima. Jinak mi na létě vadí nejvíc, že je krátké. Léto je super.

Foto: Deník/Michal Hrabal