Růžová budoucnost růžového

V úspěchu růžového vína je určitě kus marketingového umění. Ale kdyby nebylo dobré, nevzbudilo by takový zájem zákazníků. Většina z nich totiž nechce brát víno příliš vážně, nepotřebuje znát jména odrůd nebo vinařů, chce si jen víno vychutnat. Teď, a ne až bude dobré za deset let. A k tomu je růžové úplně ideální.

Abyste ho lépe pochopili, připravili jsme pro vás malý test ze znalostí růžového vína. Je v něm deset věcí, které se o něm nejčastěji říkají. Neprávem. A hlavně - ke čtení si otevřete růžovou lahev, abyste se přesvědčili, že dnešní růžové není jen jakýmsi bastardem ze spojení červeného a bílého.

1RŮŽOVÉ JE SMĚS BÍLÉHO A ČERVENÉHO NE. Zkuste si doma smíchat ve sklenici červené s bílým. Barva bude růžová, ale chutnat bude jako rozředěné červené. Jenže růžové není naředěné červené, třebaže se vyrábí ze stejných modrých odrůd. Rozdíl je v tom, že při přípravě červeného vína mošt kvasí se slupkami i několik týdnů, u růžového se nechávají slupky v kontaktu s moštem jen několik desítek hodin.

2RŮŽOVÉ SE DĚLÁ Z RŮŽOVÝCH HROZNŮ NE. Vyrábí se ze stejných hroznů jako červené. Bílé hrozny (se zelenou slupkou) dávají bílé víno. Hrozny s tmavou slupkou, která jde od růžové přes červenou až po téměř modrou (proto se jim také říká modré), pak slouží k výrobě červeného nebo růžového, avšak dá se z nich vyrobit i víno bílé. Šťáva z těchto hroznů je totiž také bílá, červené barvivo, takzvané antokyany, se skrývá jen ve slupkách.

3RŮŽOVÉ JE PODŘADNÉ PITÍ NE. To dnešní ne. Vyrobit dobré rosé je velké umění. Vinař musí pečlivě sledovat, jak se vyvíjí barva, a podle toho ukončit maceraci slupek, ze kterých se do moštu dostává barva. Odhadnout ten správný moment, k tomu je třeba hodně zkušeností. Špatnou pověst si růžová vína nesou z minulosti, kdy se často míchala bílá a červená vína podřadné kvality, která se nedala pít. Dnešní legislativa naštěstí takové praktiky zakazuje. Výjimkou je pouze šumivé víno, dokonce i růžové šampaňské se může připravovat přimícháním trochy červeného k bílému.

4RŮŽOVÉ ZPŮSOBUJE BOLEHLAV NE. Pokud to ovšem nepřeženete, to však platí pro každé víno. Pověst sladkého růžového 'bolehlavu' pochází z dob, kdy růžové bylo skutečně pití nevalné kvality. Aby vydrželo déle, nešetřili vinaři s cukrem ani siřičitany. Za posledních dvacet let se množství síry v růžových snížilo na polovinu. Na druhou stranu přiznejme si, že růžové pijeme často ve společnosti přátel při různých letních radovánkách, takže ho mnohem snadněji přebereme. Ráno pak bolí hlava.

5RŮŽOVÉ SE MUSÍ PODÁVAT LEDOVÉ NE. Mělo by být vychlazené, ale ne přechlazené, pak ztrácí aroma. Ideální teplota je kolem 10-12 stupňů. Problém je spíš, jak v horkém létě udržet lahev vychlazenou, aby víno nezteplalo. Různé chladiče na víno (terakotové, akrylové nebo gelové) dobře poslouží doma při běžné teplotě, ale na letní horka nestačí. Nejlépe uděláte, když lahev ponoříte do nádoby s vodou a ledem. Náš tip: zamrazte si jednotlivé kuličky hroznového vína a použijte je místo ledu. Je to originální, víno neředíte vodou, a když sklenici dopijete, zůstane vám osvěžující sousto k chroupání.

6RŮŽOVÉ SE MÁ VYPÍT MLADÉ ANO. Předností růžových vín je ovocnost a svěžest. Stárnutím se tento charakter vytrácí a víno nic nového nezíská. Takže růžové je dobré vypít maximálně do dvou let po nalahvování. Neobsahuje totiž taniny, které podporují zrání červených vín. Ty se nacházejí ve slupkách bobulí.

7RŮŽOVÉ MÁ SVOU SPECIÁLNÍ LAHEV NE. Možná jste narazili na podivuhodně tvarovanou lahev s označením Cotes de Provence. V minulosti jich bylo v Provenci několik desítek typů a vyjadřovaly jak postavení výrobce, tak určitou kvalitativní hierarchii. I Rosé d,Anjou má zvláštní lahev - s dlouhým úzkým hrdlem a baňatým břichem. Pravda je, že u růžového se vinaři tolik nebojí experimentovat - s tvarem lahví i etiketami - aby potěšili i oko zákazníka. Růžové by se zkrátka nemělo brát tak vážně jako červené. 8RŮŽOVÉ JE VŽDY SLADKÉ NE. Vyrábí se ve všech variantách - suché, polosuché, polosladké i sladké. Pravda je, že růžovému malé množství zbytkového cukru sluší, dává mu chuťovou plnost. Nesmí ho být zase moc, pak neosvěží. Sladké růžové se ale výborně hodí k letním zmrzlinovým nebo ovocným dezertům. Dobré polosuché rosé dává jeden z nejovocnějších a nejpříjemnějších prožitků při pití vína.

9RŮŽOVÉ VÍNO JE VŽDY LEHKÉ ANO i NE. Může a nemusí to být pravda. Obsah alkoholu bývá nízký až střední, většinou od 11 do 12,5 procenta. Rosé mohou být velmi lehká a ovocná, podobná i chuťově spíše bílým svěžím vínům, mohou být ale také středně plná, a dokonce i opulentní a těžká, s mocnou tříslovinou.

10RŮŽOVÉ SE HODÍ JEN K SALÁTŮM NE. Růžová vína snesou masité pokrmy, hutnější omáčky, výrazné bylinky i koření... K ideálním kombinacím patří spojení, kdy jídlo i víno mají stejné místo původu, takže třeba skleničku rosé s jehněčím na česneku a bylinkami, s grilovaným masem, nemluvě o ratatouille nebo grilovaných rybách či bílém mase. Hodí se i k hovězímu masu, ke kterému byste normálně vybrali červené, obzvláště ve směsi s rajčaty nebo česnekem.



Foto popis| 10 MÝTŮ O RŮŽOVÉM VÍNU. MUSÍ SE PODÁVAT LEDOVÉ? JE VŽDY LEHKÉ? A SLADKÉ? NE, NE, NE.

Foto autor| FOTO PROFIMEDIA. CZ, RUZOVE. CZ



O autorovi| HANA VEČERKOVÁ, hana.vecerkova@mfdnes.cz