Nalijme si českého vína

Česká a moravská vína se vyznačují výraznou lehkostí, ovocností, mineralitou a svěží kyselinkou v porovnání s těžšími zahraničními víny.



»Osobně jsem přesvědčen, že kvalitou bílých vín patříme ke světové špičce a u růžových vín jsme na samotném vrcholu,« myslí si specializovaný odborník Michal Rovenský, majitel pražského sklípku Vaše Víno.



A podle mínění Pavla Laciny, majitele Vinařství Lacina ve Velkých Pavlovicích, jsou na tom dobře i vína červená. »Do povědomí domácích konzumentů se vryla představa, že tuzemská červená vína nedosahují takových kvalitních parametrů jako ta zahraniční. Ovšem nejen bílá, ale i červená moravská vína získávají medaile na prestižních světových vinných soutěžích, a jsou tedy konkurenceschopná vínům zahraničním. Šiřitelé informací snižující kvalitu domácích červených vín tedy spíše budou patřit k lobby distributorů vín ze třetích zemí,« myslí si Pavel Lacina.



Za rozrůstající se atraktivitou českých vín není jen dobrý marketing. Důkazem jsou ocenění na mnoha mezinárodních soutěžích.



Nadchnou i císaře



Například letos v červenci získala česká a moravská vína 77 medailí ze 106 zaslaných vzorků na 30. ročníku prestižní International Wine Competition (IWC) v americkém San Francisku. Soutěže se zúčastnilo 3897 vzorků vín z celkem 27 různých zemí.



»Oproti loňskému roku je to dvojnásobný počet medailí, přitom kvalita vín na mezinárodních soutěžích je rok od roku vyšší,« pochvaluje si výsledky Pavel Krška, ředitel Národního vinařského centra.



Pozitivně hodnotí tuzemskou produkci i uznávaný francouzský odborník John Umberto Salvi, který byl hostem na srpnovém vyhlašování nejlepšího českého vinaře roku 2010. »Máte dobrá vína, každý rok jsou lepší a lepší. Jste na dobré cestě,« soudí Salvi. Prvenství na této soutěži obhájil loňský vítěz Josef Valihrach z moravského Krumvíře.



»Jsme rodinná firma. Profesionálně vyrábíme víno 20 let. V supermarketech je ale nekoupíte. Dodáváme hlavně do špičkových restaurací nebo soukromým zákazníkům,« svěřuje se Josef Valihrach. Jeho víno v minulosti ochutnal třeba britský princ Charles, Hillary Clintonová nebo japonský císař Akihito.



Kvalita na prvním místě



Obliba českého vína u nás výrazněji roste zejména v posledních letech. Čím více se u nás zvyšuje životní úroveň, tím více si vybíráme, co budeme jíst a pít. Do popředí se tak dostává hlavně poptávka po kvalitním vínu.



Vzestup vinařského trhu v České republice nezastavila ani finanční krize. Naopak, během recese byl zaznamenán celkový tržní nárůst v hodnotě pěti procent.



Nejlépe si během krize vedou tuzemská odrůdová jakostní a přívlastková vína v lahvích 0,75 litru v maloobchodním prodeji - zde došlo v posledních dvou letech ke zvýšení v hodnotě 12,6 procenta. To znamená, že si polepšila kvalitnější domácí vína.



Podle Františka Šíly, majitele vinotéky v Mikulově, zažíváme také rozmach služeb na víno přímo navázaných, tedy vinařskou turistiku a s tím související ubytovací a gastronomický servis.



Na podporu prodeje tuzemských červených vín dokonce nyní vzniká projekt VOC Modré Hory. Jeho posláním je v pěstitelské oblasti Modrých Hor, jež zahrnuje viniční tratě ve Velkých Pavlovicích, Němčičkách, Bořeticích, Vrbici a v Kobylí, vyselektovat červená vína splňující přísné kvalitativní parametry a umožnit tak vinaři označit vybraná vína známkou VOC Modré Hory. Takové označení pak bude pro konzumenta představovat záruku nejvyšší kvality.



Rukopis vinaře



Největší zájem je podle odborníka Michala Rovenského o aromatické odrůdy. »Z bílých vín je to například Pálava, Děvín, Hibernal či Tramín červený. V růžových zákazníci preferují zejména mladá vína do jednoho roku. Třeba růžovou Frankovku. U červených vín jsou to takzvané barvířky, což jsou vína s výrazně tmavou až inkoustovou barvou, například Alibernet, Dornfelder či Neronet,« upřesňuje Rovenský.



Na otázku, proč dát před zahraničními značkami přednost vínům domácí výroby, neexistuje podle obchodníků jednoznačná odpověď.



»Zahraniční turisté chtějí poznat typické lokální víno a dají na doporučení. Česká vína jsou pro ně zajímavá svojí lehkostí a neobvyklostí. Běžného českého zákazníka můžeme nalákat na patriotismus. Místní produkce není horší než ta zahraniční, tak proč ji nepodpořit,« vypočítává majitel vinotéky František Šíla.



Svoji roli hraje také cena, česká vína jsou totiž stejně drahá jako ta zahraniční. Obecně se nedá říci, kolik by mělo stát kvalitní víno. Jisté je pouze, že láhve s cenou pod 100 korun většinou kvalitní nejsou. I když podle některých odborníků se už za 75 až 80 korun dá pořídit dobré víno. Na druhé straně ani vyšší cena přesahující 100 korun nemusí být zárukou kvality.



Majitel vinařství Pavel Lacina doporučuje se spíše než odrůdou nebo cenou při výběru vína řídit podle výrobce, s jehož produkty má dobré zkušenosti. »Toto kritérium bych upřednostňoval před jakostním zařazením, původem, ba i odrůdou. Víno je zkrátka produkt proložený rukopisem vinaře a to je dělá jedinečným,« vysvětluje. Každý vinař má jiný způsob výroby. Každá vinice jiné »terroir«, tedy kvalitu podnebí a půdy v dané oblasti.



Raději vylít



Také v restauraci luxusního pražského hotelu U Zlaté studně podle jejího manažera Michala Motyčky dávají přednost českým vínům před zahraničními, i když se cenově neliší.



Sommeliér Libor Nazarčuk ovšem varuje, že je stále dost restaurací, které neposkytují kvalitní vína. »Hlavní problém je především v personálu,« vysvětluje. »Víno není dobře skladováno a obsluhující personál je špatně informován. Neumí doporučit vhodné víno ke konkrétnímu jídlu,« dodává.



S kritikou se přidává i manažer restaurace hotelu U Zlaté studně: »Myslím, že je to problém hlavně lacinějších restaurací, které nemají vlastního sommeliéra. Víno objednává pouze vedoucí, který se řídí hlavně cenou. V porovnání se západními zeměmi máme co dohánět,« zdůrazňuje.



Nedá se jednoznačně říci, zda je to problém spíše větších či menších restaurací, ani českých nebo moravských. Vždy podle Libora Nazarčuka záleží na konkrétním provozovateli.



»V nápojovém lístku by nemělo být napsáno jen rozlévané bílé a rozlévané červené, ale podrobné informace, odkud víno pochází, o jaký ročník, jakou třídu či odrůdu se jedná,« doporučuje Nazarčuk.



Personál by podle něho měl být rovněž dostatečně informovaný, jaké víno servíruje, a případně bez odporu ochotný sdělit zákazníkovi potřebné informace nebo ukázat láhev, ze které naléval. Pokud víno podivně vypadá nebo zapáchá, zákazník by měl mít právo je bezplatně vrátit.



Na druhé straně podle Libora Nazarčuka ovšem nejen česká vína, ale i restaurace při jejich podávání udělaly v posledních letech velký pokrok a situace se zlepšuje.



Jak poznat kvalitní víno

- Etiketa musí obsahovat obchodní jméno

a sídlo výrobce, název vína podle zatřídění, obsah balení, označení šarže a skutečný obsah alkoholu.

- Česká republika se přiklání k systému dělení podle obsahu cukru. Čím sladší hrozny, tím lepší víno. Platí podle Vinařského zákona od roku 1995.

- Nejnižší kvality jsou vína stolní, o něco lepší jsou vína zemská, následují vína jakostní

a nejkvalitnější jsou jakostní vína s přívlastkem.

- Novinkou je systém Vína originální certifikace (VOC). Jde o vína nejvyšší kvality vyrobená pouze z několika odrůd typických pro danou oblast. Sběr hroznů musí být prováděn ručně a musí deklarovat svůj původ. Symbol VOC rovněž naleznete

na etiketě dané láhve.



Tipy na nejlepší vína

(výběr pěti vín ze stovky oceněných na letošním Salonu vín)



Rulandské šedé

2008, pozdní sběr, Vinselekt Michlovský



Ryzlink vlašský

2008, pozdní sběr, Vinařství Galant



Ryzlink rýnský

2008, jakostní víno odrůdové, Vinselekt Michlovský



Rulandské bílé

2008, pozdní sběr, MORAVÍNO



Chardonnay

2008, pozdní sběr, Rodinné vinařství Košut



Nejlépe si na trhu vedou tuzemská jakostní a přívlastková vína. Polepšila si především ta kvalitní.



100 korun

To je částka, pod kterou obvykle cena kvalitních vín neklesá.