Stanovisko Vinařského fondu k nálezu NKÚ

1. Vinařský fond podle nálezu NKÚ nenastavil dostatečně hodnoty pro vyhodnocení výsledků některých marketingových kampaní a metodiku jejich vyhodnocování.

Cílem marketingových kampaní byla změna pozice moravských a českých vín v cílových skupinách a zvýšení prodejů moravských a českých vín. Jak konstatuje NKÚ, šlo o cíle konkrétní a měřitelné.

Aby Vinařský fond zjistil, jaký dopad jím realizované kampaně mají, pravidelně zadává průzkumy veřejného mínění, pomocí nichž sleduje ohlasy veřejnosti na probíhající kampaně, znalost značky, její vnímání nebo trendy ve vývoji spotřebitelského chování. Má tedy naprosto jasnou představu, jaký efekt na vnímání moravských a českých a vín a jejich kvality proběhlé kampaně měly a mají, a je tak jednoznačně schopen výsledky posuzovat. Pozitivní výsledky jsou právě na zmiňovaných průzkumech jasně doložitelné.

Pozitivní dopad měly kampaně i na zvyšování prodejů moravských a českých vín. Jednoznačně je to zřetelné například na projektu Svatomartinských vín nebo moravských a českých růžových vín. Od roku 2006, tedy od zahájení činnosti VF, vzrostla spotřeba vína v ČR z 18 na téměř 21 litrů na osobu a rok.

2. NKÚ nesouhlasí s tím, že Vinařský fond vybral v roce 2006 komunikační agenturu na základě pravidel Asociace komunikačních agentur, a domnívá se, že měl postupovat podle zákona č. 40/2004 Sb., tedy že měl na výběr agentury vypsat veřejnou zakázku.

Z nezávislé odborné právní analýzy vyplývá, že Vinařský fond (podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) bod 4. zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách) není veřejným zadavatelem, neboť jako instituce nebyl zřízen za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu. Aktivity Vinařského fondu jsou vykonávány ve prospěch osob a firem zabývajících se vinohradnictvím a vinařstvím, jakkoli je jejich přesah do společnosti nepochybně pozitivní a přínosný.

Dle platné legislativy hraje roli i fakt, zda daný subjekt uspokojuje, či neuspokojuje potřeby veřejného zájmu, které mají průmyslovou či obchodní povahu. Pokud průmyslovou či obchodní povahu mají, nemá subjekt dle dikce zákona povinnost jako veřejný zadavatel vystupovat. Pěstování révy a výroba a prodej vína podle našeho názoru jednoznačně obchodní povahu má, tedy se opět dle našeho názoru povinnosti dané ustanovením § 2 odst. 1 písm. a) bod 4. zákona č. 40/2004 Sb., na Vinařský fond nevztahují.

Navzdory výše uvedenému právnímu stanovisku Vinařský fond v letech 2009 a 2012, v duchu zásad transparentnosti a otevřenosti své činnosti, zadával marketingové kampaně formou veřejné zakázky. Dobrovolně se tak podroboval přísnějším standardům, ačkoli se na VF nevztahovaly.

Právní názory právníků VF a NKÚ na statut Vinařského fondu se neshodují. Nezbývá tedy, aby v případě nutnosti o výkladu zákona rozhodl nezávislý soud.

3. Vinařský fond dále dle NKÚ proplatil přes 42 milionů Kč bez uzavřených písemných smluv.

Není pravda, že by Vinařský fond neměl na marketingovou kampaň v roce 2009 s agenturou uzavřenou písemnou smlouvu. Na každou fakturu, která byla Vinařským fondem proplacena, existuje písemná smlouva nebo objednávka. Ty se vztahují na jednotlivé dílčí aktivity, nikoli ovšem na celé období roku 2009. Veškeré hospodaření VF je v souladu se zákony ČR každoročně prověřováno auditorem a Dozorčí radou. Tito nikdy neshledali jakékoli porušení pravidel hospodaření se svěřenými prostředky VF.

Co je však podstatné - i přes výše popsané výhrady k realizaci kampaní na podporu značky Vína z Moravy, vína z Čech NKÚ nezjistil, že by vynaložené prostředky Vinařského fondu byly vydávány neefektivně nebo nehospodárně.

 

Na závěr bychom rádi všem vinařům připomněli stálou možnost obracet se na Vinařský fond s náměty, připomínkami k jeho činnosti, ať už telefonicky, mailem či osobně.

S pozdravem za Vinařský fond

Jaroslav Machovec, ředitel